Úvod do konce poezie

věnováno Billymu Collinsovi

Podívej, podívej, tohle je báseň

Opravdu je – a:

 

Jedna věta stačí aby nebyla!

Jedno slovo!

 

Držím ji pod krkem jako rukojmí a teď

vyjednávám:

 

Chci milion dolarů a auto

kterým jezdíš, nejspíš to bude

stará hromada železa s olysalým volantem

A taky chci vrtulník a někoho

kdo mě bude mít rád

 

Nemusím zdůrazňovat že

když nebude po mém tak

v příští stanze ji střelím do hlavy

 

A její krev bude na Tvých rukou

Neblafuji, jen když dostanu

co chci, má šanci přežít

 

Oba dobře víme

že s teroristy se nevyjednává

I kdyby to měl být konec poezie

 

Už mě to nebaví a přitom Ty

Do konce svých dnů s ní budeš rozmlouvat

A snažit se jí pomoct

Zatímco ona bude snít o zbytečném šílenství v mých očích

Neschopná být čímkoli jiným

 

Než dalším mrtvým rukojmím

---