Štěstí pštrosa, že neštěstí neexistuje

Zamyslím se nad tím, i když to pro mě bude obtížné.  Dnešní doba mnohé otázky vyostřuje. Třeba mě napadá tento protiklad. Touha lidí obecně po spokojeném životě, dokonce po životě vůbec. A z hlediska hedonismu stejně oprávněná představa určitých vrstev , že touha těch druhých není podstatná, protože je omezuje.

Některé hedonistické směry sobecké nejsou. Chtěla jsem se dostat od utilitarismu ke Karlovi Raimundovi Popperovi, i když radikalizace jeho představy o minimalizaci lidského utrpení by vedla k bezbolestnému vyhubení všech lidí :-)

Pocit štěstí může navodit i uvědomění si daru života a všech těch věcí, za které jsem vděčná. Jinak ho pohltí každodenní starosti..

Zaměřená pozornost (mindfulness)

Když čtu Tvůj poslední komentář, napůl souhlasím :) Zdá se mi jen, že bez toho zastavení a všímání si okamžiků, kdy štěstí prožívám, tak o něm nevím. Věřím, že dá naučit své štěstí postřehnout.. 

Já to myslel tak, že štěstí prostě prožíváme a často o tom ani nevíme. Přemítat o tom, jak si ho zajistit, znamená nějak ho definovat a definovat i cestu. Cestu k úspěchu si dovedu představit, ale cestu ke štěstí?Ale máš pravdu, hedonisté takovou cestu hledají, cíleně se vyhýbají nepříjemnostem nebo nepříjemné části pravdy nebo skutečnosti.  Říkáš teorie sobecké společnosti. Mně tedy připadá daleko sobečtější hedonismus, než otevření se pravdě. 

Možná je to pštrosovina, Safiáne, ale nevím proč hledáš hrubé slovo, když  se někdo, koho neznáš, zamyslí nad tím, čemu vděčí za pocity štěstí.

Tvůj komentář mi připomíná teorii sobecké společnosti. Mám ze života radost a v posledních letech velkou. Neodvážím se odhadnout, kam by tu laťku spokojenosti se životem posunulo Tvé kritérium, Safiáne. Děkuji Ti ale za názory a nápady. Ráda změním i název :) 

Lékaři se často ptají na bolest. A jak moc může něco bolet? Kdybych si představila podobnou analogovou stupnici i pro "vizualizaci štěstí", došly by barvy na škálu subjektivních pocitů. A přesto jsou lidi, kterým stačí černá a bílá. 

Olivo, dnes si to myslí skoro všichni. Na některých serverech se dokonce hodnotí básně podle toho, jsou-li optimistické nebo ne. Na tom, jak jsou udělané, zdali to vůbec jsou básně, nezáleží. Úpadek je to hrozný. Ale zachvátilo to i přední básníky.  Já osobně si myslím, že přemýtat o tom jako ty, je pěkná ... (promiň to hrubé slovo.) Ačkoliv, jsi-li skutečná hedonistka, může to pro tebe mít význam. Srovnávat štěstí? No to už je úplná hovadina.  Dneska se tě zeptají i ve špitále při běžném vyšetření, zda-li jsi šťastná. A to jsou vzdělaní lidé. Už Goehe (a ti dávno před ním) věděl, že štěstí je jen chvíle, kterou nelze zadržet.

Děkuji vám. Bylo to napsané pro troJorta, který se zamýšlel nad tím, co je to štěstí

https://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=505333

Safiáne, díky za toho pštrosa. Otázkou je, jestli můžeme být šťastní s hlavou v písku :) Někdo naopak své štěstí neustále srovnává, což přináší trvalou nespokojenost. Je pro pocit štěstí přínosné své štěstí srovnávat se štěstím jiného člověka? Myslím že ne. Zdá se mi přínosnější mít nejdřív vlastní negativní zkušenost.. proti tomu bude pak intenzita našeho štěstí větší.

A ptám se sebe často, jestli bez toho, abychom v životě pořádně narazili, bude našemu štěstí pořád něco chybět..

Rendle, ano, tak jsem to myslela, že po zpracování negativních zážitků nebudeme už tak náchylní podléhat své mysli, když chce věci vzdávat, jako když jsme byli mladí :)

Zvláštní úvaha. Dnes mnozí hedonisté strkají hlavu do písku jako pštros.