Kňučení starého kastrolfóbika

    Byl jsem takovej kámoš, co byl dobrej k tomu, aby s ní chodil běhat, když si potřebovala udržet figuru.
    Aby poslouchal její problémy s chlapama.
    Vdala se, a když byl její muž na vojně, tak mě vojela v lese u rybníka. 
    Hodil jsem se na jedno použití.
    Po mnoha letech jsem se dozvěděl od její kamarádky, že se stala úspěšnou podnikatelkou.
    Na otázku v jednom dotazníku, který filosof jí nejvíce ovlivnil, napsala moje jméno.
    A pak má člověk rozumět ženským.    

    I moje matka měla svojí vlastní realitu.
    Kdyby z nebe padaly kameny, tak by je vyluxovala.
    Svým koštětem dokázala zamést se vším, co ji přišlo do cesty.
    Vymetla by i všechen hvězdnej prach z Mléčné dráhy.    
    STOPY?
    Jistěže tady taky zanechala svoje stopy.
    Třeba já jsem jedna z těch stop.
    Fujtajbl vespolek!


    Ocitáme se v síti.
    Nebo na síti?
    Je v tom nějaký rozdíl?
    I sen prožíváme na vlastní kůži.
    Vše, co se děje v naší hlavě je skutečné.
   
PS.
        Smrtelnost je dar boží, protože žít věčně, tak to by člověka zabilo.