Tak nevím...

Tak nevím čím to je , ale je to tak , je to sice moc divné ,
ale je to vážně tak .
Najednou odrosteme dětským střevíčkům a hrám a nápadům
a . . . Naivitu nahradí zkušenost , neznalost poznání ,
bezstarostnost starosti a jsme prý velcí . Najednou je Pepík , co
s námi rok co rok na jaře cvrnkal kuličky do jednoho důlku ,
panem podnikatelem . A z Mařenky Nováku je najednou prodejná
dáma . No a Tonda , co od vás opisoval v  \"češtině\" a sám nedal
v \"matice\" ani nahlédnout , je majitelem baru podivné pověsti .
A Jenda a Anička a Klára a Marta a Jirka a Radek a vůbec celá ta
parta z dětství jakoby se někam rozplynula , jakoby někam odešla ,
jakoby vlastně ani neexistovala .
Tak nevím , vlastně vím , že existují podzimní deprese , ale
na mně doléhají jarní deprese . Najednou jsem starší , ale
zkušenější , najednou jsem nějak více zranitelná a je mi divně na
duši . Najednou si jaksi uvědomuji , že bylo možná lepší cvrnkat
s Pepíkem kuličky a s Mařenkou vozit v kočárku panenky a dávat
Tondovi opisovat \"ceštinu\" .
A tak nevím . Asi si zajdu nejdříve do sklípečku na
vínečko , snad v něm najdu tu dávno ztracenou pravdu a pak si
cestou domu zaskáču panáka , kterého včera nakreslila na chodník
Lucka od naproti .