Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKonverze
Autor
Radovan Jiří Voříšek
Až mé stopy překryjí
otisky divokých koček
na chlupy kožešin usednou
roje sněhových vloček
pak teprve uslyším vítr ve vlasech:
„Tak se konečně vzchop,
vezmi lopatu, vykopej hrob
a pohřbi pod smrky
vlastní lež“
„Nazpátek nemůžeš“
Já vím, bude to na krev
V hladovém lese
kořeny, skála
hlína promrzlá
Truhlu tretek
jen tak někdo neunese
a lopatě násada omrzla
Až mi praskne kůže
a dlaně ztvrdnou v led
zaházím jámu kamením
a než se paměť vzmůže
rozběhnu se
spálit loď co vozí zpět
15 názorů
Radovan Jiří Voříšek
09. 04. 2020je to možný
To víš, já su (jak říkáme my brňáci) na ty indoše
Vítr ve vlasech, Kopající pták ... a i toho původně bělocha - Tančí s vlky
Báseň se mi velmi líbí, kromě první sloky (protože zbylá část je mnohem neobvyklejší než vítr ve vlasech a sněhové vločky). Děkuji*
Radovan Jiří Voříšek
05. 04. 2020Díky Zboro, líp bych to neřek :-)
Radovan Jiří Voříšek
05. 04. 2020jsem rád, že se ti líbí
Radovan Jiří Voříšek
05. 04. 2020mně tenkrát taky
blacksabbath
05. 04. 2020až mi zamrazilo....síla.....*/****