Tlučte, proste a hledejte!

Tloukl jsem,
a nebylo mi otevřeno.
Řekli jen: „Vaše jméno?“
Tak jsem jim je sdělil.
Pak po mně někdo střelil
a já vyhýbaje se ráně,
uvolnil místo kurtizáně.
A oni? Vpustili tu dámu;
napsána byla na seznamu.

Prosil jsem,
a nebylo mi dáno.
Křikli: „Přijďte až ráno
a uvidíme, co s vámi.“
Spal jsem té noci pod hvězdami
a Měsíc, ten nízko byl,
ještě nikdy tak nesvítil.
Ráno pak hledal jsem dveře jiné,
Věda – Kdo neotevře – zhyne!

 Hledal jsem,
a přece nikde nepochodil.
Do špatných domů asi chodil…
…tam všichni lidé spali,
přestože již z dáli
přichází konečné dění -
všech lidí roztřídění.
Marný je na dveře tlukot,
když milionů JÁ zní hukot.