Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePéče o trávník
Autor
inari
Odmalička jsem přímo milovala všechny zahradní práce. Takové hrabání se jako kur domácí holýma rukama bahnitou hlínou je stokrát lepší než lecjaká francouzská manikúra. Pletí ovšem taky není k zahození. Odblokujete si skvěle páteř, pokud ale budete vůbec další den schopni chodit jinak než v pravoúhlém předklonu…
Z těchto činností mi stejně nejvíc přirostla k srdci péče o trávu. Díky našim psím miláčkům nejde sice o žádný anglický trávníček, ale spíš o golfové hřiště. V počtu jamek na 10 m jasně vedeme - 359 : 1.
Ale otec nějak neakceptuje tento fakt, a proto každý víkend vyžene celou rodinku s noži z maminčina stříbrného svatebního servisu do práce. Ano, do práce - do vypichování plevele. Ale jakého?? Moje starší sestra Bína je odsouzena díky své znalosti pouze jediné trávní rostliny - indického konopí k poznávání plevelů podle botanického klíče. Složitě jsem se jí sice snažila vysvětlit pojmy - pestík, tyčinka a blizna, ty zřejmě od doby mého odbornéh
o výkladu považuje za nový slang hašišáků… Vytrhávání malilinkatých kořínků pampelišky bez újmy na ostatních rostlinách se stávalo čím dál tím víc bláznivým snem. S bravurou sesazené hlavy rodiny nařizoval tedy taťulín vyřezávat v porostu čtverečky 1 x 1 cm. Záhy jsem však byla i s mými matematickými schopnostmi a superpřesným odhadem odehnána pryč posekat přerostlý trávník.Měla jsem využít pomoci pojízdné sekačky. Kdyby záleželo na mém rozhodnutí, dala bych přednost srpu nebo kose. S nimi jsem totiž získala určité zkušenosti už při minulém sestřihu sedmikrásek. Se zahnutým železem jsem se oháněla už v sedmi let, kdy jsem krmila mlíčím králíčata, a kosu jsem po vzoru mého dědečka, zkušeného sekáče, brousila už několikrát…pět stehů na hřbetu pravé ruky může
vyprávět…Nedůvěřivě jsem nasedla na ten pekelný stroj. Sešlápla spojku a hodila tam jakousi přes černý šmír neidentifikovatelnou rychlost. Leknu se nenadálého zachrochtání motoru a pustím spojku. Že to byla školácká chyba, jsem zjistila hned. Sekačka sebou trhla a prudce vyrazila vpřed. Já, šokovaná nečekaným startem, jsem vlivem setrvačnosti opustila sedadlo a zůstala ležet na mokré zemi. Honička s 10 koňmi pod kapotou pracujících naštěstí na minimální výkon netrvala moc dlouho. S hrdostí jsem opět zauja
la jezdecký posed. Dolů z kopce se sekalo přímo samo, tráva tryskala jako ropný vrt a přikrývala okolí svou jásavě zelenou…Ale nahoru se motor div nezavařil. Evidentně mu dělaly problémy moje hmotnost a strmé stoupání. Zajíkal se, protestoval a zařadil raději naprosto neočekávaně zpátečku. Tomuto podivnému zařízení papá kdysi z důvodu nepotřebnosti odmontoval brzdy.Tak jsem mohla jen bezmocně škubat volantem sem a tam a zběsile dupat na nefunkční pedály. Bez valného úspěchu - už jsem se viděla v sousedově plotu. Najednou se ovšem umoudřila a celkem poslušně šlapala vpřed. Ještě jsem měla mírné problémy s projetím kolem studny obklopené rybízy. Otáčku jsem bohužel nevybrala a nechtěně tak sestřelila řadu keříků…Když jsem si myslela, že jsme se s milou sekačkou spřátelily, zradila mě, mrcha. Klidně se bez výčitek svědomí zastavila uprostřed zahrady a odmítala pokračovat. Přemlouvala jsem jí, kopala jí do kol, nadávala, nic. Obcházela jsem kolem stávkující potvůrky a rozhodla se, že se ji juknu na vnitřnosti.
V spleti hadiček, šroubků a matiček jsem si byla jistá jenom tím - svíčka to není. Pak jsem se jala zkontrolovat nádrž. \"Ááááá, tady to vězí !!! Žádná velká závada! Došel jenom benzín!!! \" zaradovala jsem se. S úmyslem doplnit paliva jsem prošťourala kdejaký kout v kůlně. Bez úspěchu. Kanistr prázdný.V zoufalství mě napadla spásná myšlenka. \" Dám tam volnoběh a trochu ji postrčím. Z kopečka pojede rovnou do garáže.\" pomyslela jsem si naivně. Ano, ona skutečně jela, ale nabírala taky rychlost a pak se spíš řítila. Nepočítala jsem s tím, že se valící se sekačce postaví do cesty strom. Vidina otcova výprasku mě přiměla ke 100-metrovému sprintu v čase nového světového rekordu. S obrovskou klikou jsem ji doběhla, skočila na volant a nechala se vláčet za ní.
Zachránila jsem ale jak mladý ořešák a sekačku, tak i můj zadeček…a už po mně nikdo nechce sekat trávu….