Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDialog o tichu na internetu
Autor
trojort
„Někdy tě lidi prostě začnou nenávidět.“
„No a?“
„Přesně to jsem si myslel taky. Ale co s tím, když nevíš proč a oni mlčí?“
„Ať ti vlezou na záda!“
„A co když ti byl ten člověk blízkej? Hodně blízkej.“
„Blbost! Nemoh ti bejt hodně blízkej, když zmizel beze slova. Asi tě jen tahal za fusekli. To byla ženská, že jo?“
„No. Víc jak rok jsme si povídali přes messengera, a najednou zničehonic zmizela.“
„Dobře ti tak. Tyhle sociálky jsou pro sociálky.“
„Už vím, jak se asi cejtí ženská, když ji znásilní. Jak jim někdo vnikne pod kůži a ještě na ně plivne. Beze slov.“
„Nedramatizuj. Tak jsi dostal kopačky.“
„To bych bral. Nic není na věky, ale tohle je jak kdybych dřepěl v Pečkárně v biografu. V tom šíleným tichu a nevěděl. Vůbec nic nevěděl.“
„To jsi byl do ní takhle zamilovanej na dálku, ty vole?“
„To nebyla tahle láska. To bylo takový to setkání, kdy si mají dva lidi o čem povídat a nemusí to bejt po sexu.“
„Já si dávám po sexu cigáro a někdy se votočím a hned spím.“
„Ona pořád psala...“
„Dovedu si to představit. Že jsme se nepotkali dřív. A ty mi rozumíš. Jsme tak stejní...“
„Jo, a pak jsem najednou zmizel z jejích přátel, aniž jsem věděl proč. Musel jsem jí udělat něco strašnýho.“
„Jak na tebe tak koukám, tak ať si jí udělal cokoliv, tak ti to vrátila dvojnásobně.“
„Kdybych aspoň věděl...“
„No, když si s tebou vydržela rok psát, tak asi musí bejt na hlavu.“
„Trochu pije.“
„To mluví za vše. Ženský to nezvládají.“
„Já jí několikrát ještě napsal na mail, ale vůbec nereaguje. Já to opravdu nechápu, že je ti někdo takhle blízkej, že se votevřeš jak bar a on tě pak beze slova odkopne.“
„Asi už z toho baru všechno vypila.“
„Kdyby mi nechala alespoň jeden špunt, abych věděl proč.“
„Třeba ti pošle vzkaz v prázdný flašce.“
„I to by mi stačilo. Nečekal jsem, že mi ještě někdo může takhle rozhodit sandály."
„A co jsi vlastně čekal?“
„Nic.“
„A to jsi přesně dostal.“
„Snad je teď šťastná,“ řekl pomlkle.
„Ty jsi vopravdu vůl. Zbylo ti ještě něco v tom tvém baru?“
„Slzy.“
„Doufám, že Stalinovy.“
19 názorů
Dokážu uvěřit, že to paradoxně bolí víc, když to "nebylo o sexu", než kdyby bylo
Marcela.K.
19. 04. 2020Jo, to máš sice pravdu, ale čím delší čas, tím víc tomu pak člověk nerozumí...
Výborně jsi vystihl tu praštěnost. Něco podobného se stává i na Písmáku, že autor druhého zablokuje bez vysvětlení ze dne na den. Za co? Za obsah básně nebo kritiky, který je neadresný. Stačí, že dotyčný vztáhne slova na sebe.
Na druhé straně, na Písmáku je i jeden autor, který mi k blokádě napsal rozumné vysvětlení. A toho si vážím.
Blokáda ostatních pro mě není žádný gestapácký trest. Však dotyčné uražené bytosti ani neznám. Díla mohu i nadále číst, kdybych chtěla. S impulzivním člověkem bych si stejně v reálu nerozuměla.
blacksabbath
16. 04. 2020Skvěle napsané......*/***
Ode mě zase letí pochvala za hezky napsané dílko.
Já zmizení z kruhu tvých věrných čtenářů zatím neplánuji. ;-)
Thea v tramvaji
16. 04. 2020no ten konec! Čekala jsem na něj :))) Dobře zvolená forma!
Arwen Leinas
16. 04. 2020Zažila jsem vlastně stejný příběh, jen opačně. A netrvalo to rok ale deset let. Setkali jsme se i osobně a pak najednou konec. Ze dne na den. Ticho po pěšině. Temnota. Do dneška vlastně nevím přesně proč.
Takže ano, některé otázky zůstanou nezodpovězené. Nezbývá, než se s tím smířit, ale je to často dost těžké.
Jinak asi bych volila místo tolika uvozovek sazbu jiným řezem. Třeba normální x kurziva nebo normální x tučné. Nebo jiný font či barvu.
Tady „I to by mi stačilo. Nečekal jsem, že mi ještě někdo může takhle rozhodit sandály. na konci uvozovky chybí. Mimochodem, je to poprvé co vidím, že někdo použil spojení "rozhodit sandály" do dneška jsem znala jen "rozhodit sandál". Člověk se pořád učí :)
kouzelná_květinka
16. 04. 2020některé otázky prostě zůstanou nezodpovězené, s tím se člověk musí smířit..
Ještě že nejsem na žádném fejsbuku. Když se odmlčí někdo, koho známe jen na dálku, vyvolá to v nás spoustu otázek, protože ho vlastně neznáme. Aktuální téma a dobře zpracované.
Evženie Brambůrková
16. 04. 2020V takové situaci se člověk ptá pořád dokola, co udělal špatně. A ona mohla docela jednoduše zemřít. A on se to nikdy nedoví.