strašidla pod víčky

zajímavé a pěkné :*)

človek sa i poučí do buduCNOSTI...dík

Tady jsi pořád.

Jak mezi motýly vyrýt  „byla jsem tady“

A pritom to vedela.

Děkuji, že jsi byla, agátko milá...

...ver tomu, ze bude dobre...!... 

to bude dobrý :)

Ty se nedáš.

Agáto, dokážeš povzbudit a oživit. Já se dal i na verše, abych se tě mohl telepaticky pod kolenem palpačně dotknout. Lechtivost zvyšuje tlak a snižuje napětí. Nakonec se směju sám sobě.

v románu Mladý muž a bílá velryba jezdil Břeťa na chalupu rodičů, nechával tam vzkaz: Byl jsem tady a zase přijdu...

.....báseň je hodně silná.........................posílám pevní objetí.....*/*********

sila...napriek bolesti...aspoň tak to cítim...

keď som mala 15, zistili mi problémy so srdcom...doktorka povedala, že sa nemám báť, 40 -ky sa dožijem...dožila som sa jej, mám už o dvadsať a niečo viac, ďalšie diagnózy, ale stále som tu  a snažím sa žiť tak, aby sa mi tu páčilo...strašidlá chodia i ku mne, zatiaľ sa im bránim, aj ja viem, čo je pre mňa najdrahšie...

drž sa, Agátka, nie si v tom sama

***************

law, jsem věděla , že mě zprdneš :))   ale jo, ale upravovat nebudu, takhle to cejtím dneska... i když Ondrášek mě nenechá - byli jsme na kolech :) 

KK, díky 

nakoniec je len jedno dôležité, to podstatné, na čom všetko stojí

a to si vystihla presne

tak to ne, to jsme si nedomluvily ... je to hrozně poraženecký - byla jsem tady ... uf, Jsem tady! přeci - nemoc není žádnej důchod, to je jen na chvíli, aby ses líp cítila, že žiješ a jak všechno líp chutná ... ale to nezakusíš, dokuď se neuzdravíš - všechno je v hlavě! - fuuuuu      :) a už tam není nic. Mám tě ráda, když si o tvá slova ohřívám oči

..směju :) a ráda...    noc se nepočítá!  děkuju phil a že čekáš... vždycky to tuším a těší mě to

kočko, brázdu tady snad ještě chvíli rejt budu :) podstrč mi žolíka, bude se hodit :)

...jestli jsi lechtivá, tak se směješ...vždycky čekám na další...

Aguš, tady na Písmáku (kde nejsou úplně všichni jen jemní motýli) jsi vyryla hlubokou brázdu. A rej(di) dál. Rád bych ti podstrčil žolíka… (lehce oázovitý úsměv)

děkuju, že čtete..

víš, já tě Jituš chápu :) sama jsem se odhodlávala vložit delší dobu.... ale je to život, tak to berme :) 

díky

Agátko, četla jsem a pomalu se bojím přečíst znovu...to je tak...

Ano, emoce a silné, umíš je předat*

Text se mi jeví být napsaný v jakémsi klidu a s nadhledem, je ale velmi, velmi emocionální...