Pověst o Janu Rotlevovi

Báseň byla napsána v prosinci 1954, ale bohužel zůstala jako torzo nedokončena. Námětem se stala pověst o pražském měšťanovi, bohatém kupci Janu Rotlevovi, který na návod Davídka z Luhové začal kutat v dole na Jílovém. Do dolování vložil postupně celý majetek, ale na slibovanou zlatou žílu horníci nenarazili. Jeho paní měla po své matce vzácný, zlatem zdobený šlojíř, který po určitém váhání dala Rotlevovi, aby mohl ještě pokračovat v hledání zlata. A tu se stal ten zázrak, hned při prvním kopnutí se objevila mohutná žíla zlata. Na památku a připomenutí šťastného rozhodnutí jeho manželky pojmenoval Rotlev zlatý důl v Jílovém Šlojíř. Údajně je tam dodnes. K pověsti o Rotlevovi a jeho dolu se váže několik pramenů, z nich některé jsou historicky doložené.

Z knihy Zapomenuté verše vydané v roce 1999 ve STUDIU N v Praze

Pověst o Janu Rotlevovi

Žluté, lesklé jsi ty zlaté kamení,

dáváš štěstí, klatbu i zlé mámení,

krev vaříš, na zem liješ, zabíjíš,

na svůj vzhled si i století navíjíš.

 

Kolik kostí polo ztlelých i v prachu

je tvojí kořistí, zlato lsti i strachu.

V koruny sídle žil Rotlev Jan,

měšťan urozený, pražský pán,

okolí znám a pocty užíval všeliké,

jeho bohatství nebylo zvláště veliké,

však nad ostatními nádherou byl

a jako boháč slul penězi sil.

Na jeho hostinách stoly hojnosti

i s hudbou, tanečníků v sytosti,

dům služebníků připravených pln

a drahých vůní, látek jemných vln.

Paní měl skvostnou, vznešenou, j

ak s andělského chóru snešenou,

vše k spokojenosti měl Jan,

měšťan urozený, pražský pán.

Na podzim dům zabouřil kvasem,

všechny svíce zahořely jasem,

veselí, zpěv a tanec, vyprávění,

zurčelo až do ranního kuropění.

A bylo tam jmenovaných,

jak z hůry darovaných,

i Davídek z Luhové, host,

jak vždy, kupeckých řečí dost.

S Rotlevem Janem hovoří,

i jiným měšťanům se dvoří,

vína drahá perlivá

byla zhusta vypitá

a bujarý smích z vína

se jim nad hlavami spíná.

A Davídek k Janu kvačí,

trochu naoko se mračí,

by dodal si vážnosti,

či kupecké vlažnosti.

 

Vážený Rotleve Jane,

měšťane, pražský pane,

připij vína na dobrý obchod

než hostiny bude rozchod.

Vím, že bohatství máš,

však málo se k němu znáš,

nač uloženo v zemi má spát,

když užitek všem může dát,

i slávy a lesku, užitku,

prospěch i trochu požitku.

Čeká na ruku tvořivou,

se sílou bouřlivou, utajeno

spící v taji,

v známém nám to kraji.

O čem tu pravíš Davídku,

kdes‘ vzal tu povídku,

s rozumem promluv k věci

ať mohu ti říci merci.

 

O Jílovém mluvím to kraji,

tam bohatství se tají,

o kterém mluvím zde,

tam zlato kutat jde.

 

---