Hora

Žijeme pod horou

Je dobré vzhlížet

K nebi

Mít před očima důstojnost a majestát

Ta stará dáma si nijak nezadá s královnami světa…

 

Třeba klobouk má každý den jiný

Marnivá si ráno nasadí

blankytně modrý

a večer se dívá na vlastní úpatí v extravagantním bílém modelu

z vodních par

 

Ráda se halí i do závoje z mlhy

Do šedého turbanu v bouřce -

zlaté jehlice!

V tůních svůj obraz něžně koupe

Dokud ho slunce nevypije

až na kaluží dno

 

Před spaním se na krátký čas ozdobí šátkem

Krev a šarlat

Pak noc

sama!

jí na vrchol posadí jiný tmavý klobouk

s diamanty

A k tomu, božínku, vždyť se to takhle nosí

ještě zářivější brož

 

Paměť je krátká

Vnuk s dědou mašličkou svazují vyprávění

V nich obléká si hora tmavý tlustý plášť

Jen občas v zimě

přes něj bílou pelerínu hodí

Vánoční překvapení

 

Teď však je něco jinak

Smutné obnošené cáry

Nevzhledné záplaty

na bocích i pažích

Ze zelené hnědá, šedá…

Co se to děje?

 

Žalostný pohled na horu

Potůčky sebeúcty ztrácí

Obnažuje své staré vrásčité tělo

Pískovcové skály vzpíná k nebi

o smilování škemrá

Prosí

 

Nesvlékejte mne celou!

Vraťte mi můj kabát!

Nemohu přeci stát na zemi nahá

jen v klobouku shlížet do údolí

Déšť slzami stéká po nohách

Trnová koruna skal

Pálí a bolí

 

Neztrácej naději

Představ si teplé ráno

Tvůj širák modrý

a k němu korále

Slunce tě sevře do náručí

Parfém skrytý v podpaží mýtin

Léto ti namíchá

Vůni lesa

 

Jsi krásná celá

Modelem stojíš

Svatozář ptačím křídlem vykrouženou

S rovnými zády

Ty svůj hřbet nikdy nenahrbíš

Popsaná léty

dech chytáš

 

Tvá uniforma stará se na prach obrátila

Není to poprvé

Co cítíš se sama

Je čas půdu rýčem načechrat

Znovu paletu vzít

a obléct tě do nového

lesa

---