Koniec sezóny

Není mi jasné o kom se to píše.Tím pádem mi nejsou jasné komentáře. Co mi jasné je naprosto, tak kdybych to jen všechno přečetl, se svou příslovečnou pomalostí a omezeným chápáním o tom přemýšlel, pak vymýšlel komentář ... bude ráno

Naše příspěvky se minuly, takže nevím, jestli jsi to s tím kapitalistou myslel vážně nebo ironicky.

A redakce může klidně existovat, i kdyby vůbec žádný smysl neměla. Pořád lepší než senát. A to, co píšeš, nemusí být nic rigidního, zpětná vazba - pozitivní nebo negativní (proč ne, když je kultivovaná) má svůj vliv. 

Samozřejmě, pokud je autor na opačném konci spektra, v tom případě by ta ironie měla zcela jiný smysl. Pokud je autor takový kapitalista. 

M1

keď ideš hlavou proti múru, čakal by som aspoň prilbu :-)

ale aby som to zvecnil, na tvojej pôvodnej kritike ma najviac zaujalo to, že autor by mal podľa teba byť na texte zainteresovaný, a to považujem za obmedzenie

ale konkrétne

a dvanásťhodinové šichty mu len prospejú

neznamená, že 12-hodinové šichty mu neprospejú - to by bola verbálna irónia - ide o to, že si viem predstaviť kontext, v ktorom zaznie táto veta úplne vážne, a tá irónia je potom na inej úrovni 

Entropia, tvoj komentár sa mi páči

Já sice té vaší diskusi vůbec nerozumím, stejně tak autorovým textům, které mě nijak neoslovují, přesto si dovolím podat čistě laický a čistě subjektivní názor.

 Tento text mi vůbec nepřijde jako komentář k věcem, které se autora „nijako hlbšie nedotýkajú“. Možná se tak jen tváří. Text, ne autor. Autorův postoj neznám, opravdu může být laxní a povrchně ironický. Ale text mi (osobně, subjektivně) přijde velmi alarmující. Jakoby vyjadřoval postoj člověka, který už všechno vzdal, který už dávno pochopil, že naprosto nic nezmůže. Konzervativní politiky zajímá, jestli bude neděle dnem pracovního klidu, zatímco jde o krk (nemyslím, že přeháním). Viz největší sucho za posledních pětset let atd. atd., netřeba se rozepisovat. O dvanáctihodinových směnách nemluvě. Text mi přijde s každou další větou zoufalejší a naléhavější. Jinak než lacině ironicky podat nejde, aniž by působil pateticky. (Vlastně jde. Četla jsem tady takový text, ale to bylo umění par excellence. Vsadím se, že dnes už by jeho autor podobný text nenapsal).

Můj pohled se leckomu, včetně samotného autora, může zdát směšný, možná jsem hodnotila ve stylu „podle sebe soudím tebe“. Předkládám ho proto, že je až zarážející, jak se subjektivní postoje můžou lišit. Možná vylučovat, možná doplňovat - nevím. Vím tolik, že nebýt této diskuse, text bych jen přelétla očima a pustila ho z hlavy.

fuj - tudíž...překlep.

egil, M1, čakal som viac  :-)

egil: daj tie princípy u dark matters, to ma zaujíma, už dlhšie o tom premýšľam

M1 - len tak od boku:Zadefinoval si poéziu ako text so silným poetickým usporiadaním. Poetické usporiadanie ako niečo, čo umožňuje vnímať báseň ako istý celok a ako niečo istým spôsobom živé. Pôsobí to na mňa vágne a tautologicky. Šermuješ tu definíciami a štruktúrou, ale akosi naprázdno.

potom

groteskný pokus imitovať štýl - to je argumentačná rana pod pás, presvedčivejšie by bolo nájsť tie spoločné znaky a pomenovať ich (nejaké tam asi budú)

báseň nepoužíva to, čo má v nástrojovom kufríku každý básnik, štrukturálnu iróniu - z toho tak nejak vyplýva, že báseň bez štrukturálnej irónie je zlá báseň. Dosť to polarizuješ, pritom sa pohybujeme na spektre.

Ale zas páči sa mi, keď priznávaš svoje limity:

To znamená, že ho vnímam ako komentáre k veciam, ktoré sa autora nijako hlbšie nedotýkajú. Taký je môj dojem z môjho čítania. Tak vnímam ten štýl, ten spôsob podania. A tak to možno aj autor myslel. Ale ja toto oceniť nedokážem.

autor má báseň na háku, super! v súvislosti s dark matters ide o akúsi pribrzdenú túžbu či tak dajak, aj z tohto textu ide akási zbytočnosť

asi máš slabú estetickú teóriu, keď nezahŕňa tento text, práve toto by mohol byť tzv. škaredý či nepríťažlivý text, veď je plný irónie, ako to, že ju tvoj radar nezachytil?

Na záver tvrdíš: tento text pre mňa nemá nijaké pôsobivé poetické usporiadanie. To podľa tvojej definície znamená, že nevieš vnímať báseň ako istý celok a ako niečo istým spôsobom živé. Ale zas ani fragmentovaná mŕtvola to nie je. Niečo nesedí. Opäť sme pri jednotkách a nulách.

Čo napríklad konceptuálna poézia, kde autorovi na texte nezáleží vôbec a ide viac-menej o gesto?

V pohodě, tohle není žádná zlá konfrontace - reaguju, protože mě zajímá možná interakce odlišných pohledů.

Ad objektivita... Některé domorodé kmeny v Polynésii, když poprvé viděly fotografii, nedokázaly si ze sémiotických znaků poskládat obraz. I fotografii je třeba číst. A čte ji subjekt; tudíš nikdy ne objektivně. 

S abecedou mi to přijde dost podobné. Neznám dva lidi, kteří by k ní přistupovali identicky. A ve chvíli, kdy abeceda vstoupí do procesu lidského vnímání (ať už jsi mistr slova či dysgrafik) - ať psaná či čtená -, jakoukoli objektivitu ztrácí. Abeceda o sobě není nic: jen úzus tvořený čárkami, určený právě proto, aby se jej zmocnil subjekt; a (jak jinak než subjektivně) s ní nakládal.

Tím lépe pro mě; ušetřím si čas. Některé tvoje poznatky jsou zevšeobecnělé, třeba tenj o epigonství (byť s dodatkem "působí na mě" - ale to přeci není třeba připisovat: každý kritik píše ze sebe; nic jako objektivita neexistuje, protože jsme subjekty a nemůžeme vystoupit ze sebe od světa objektů...). S každou kritikou lze polemizovat. A nenapsal jsem "budu ti vyvracet" - napsal jsem "napíšu protipohled". Nicméně zjevně netřeba - a Eucrunow je zkušený autor, který si vše přebere sám. 

M1, nesouhlasím, razíš jeden úhel pohledu, ok, ale večer Ti napíšu protipohled, kde mimo jiné prokážu, že dark matters (již máš patrně na mysli, i když ji nejmenuješ) staví na jiných principech... Proberu, proč text funguje - takový, jaký je. 

ťažko povedať, čo konkrétne tu rezonuje, ale ide najmä o nezáväznosť výpovede, tvrdenia sa tu len nadhadzujú a neviem, či sú skutočné alebo ironické, čo je floskula, čo je dôležité, zároveň je však možné vytiahnuť z toho problémy, mihne sa tam klíma aj korona, kontexty sa prelínajú, 

Dôležitý je aj proces a výber stratégie.

to už môžeme byť pri písaní alebo aj Forbese

mihne sa tam aj niečo v zmysle, že písanie je ľahostajný postoj, aj futurizmus, aj kritika

konzervatívne trvá na svojich argumentoch, ktoré nemajú racionálne jadro

Stáva sa hrozbou pre svetovú bezpečnosť, a mier veru nesmie visieť na šnúrke od jeho nohavíc.

toto je ťaživé aj logické zároveň: iracionálny človek ako hrozba pre svetovú bezpečnosť

Pokrok ale aj tak nezastaví a dvanásťhodinové šichty mu len prospejú

to je taká absurdná, dobre mienená rada

nemá to účel, je to celé len možnosť, autor nekáže, nevnucuje, ale ten mix je celkovo dosť hustý, som veľmi rád, že autor sa od svojich nepreniknuteľných surreálnych textov posunul týmto smerom, keď to so mnou niečo robí

egil, atkil: vďaka, vnímam to trochu ako posun iným smerom od toho, čo som písal, uvidíme, kam to povedie.

Stáva sa hrozbou pre svetovú bezpečnosť, a mier veru nesmie visieť na šnúrke od jeho nohavíc

V první chvíli jsem si vzpomněl na jednoho autora, který tvrdil, že když člověku dojdou témata, začne psát o psaní (...když všechno sníme, začneme žrát hlad!) - nicméně to je naštěstí jen určitý odpich. Nacházím si - imaginaci (hlavně ve střední části), jak postupně vypůňuje póry, kolářovský "návod k použití" - a sympatickou společensko-kritickou satiru (a sebeironii) též. A poslední verš prokazuje platnost jednoho z předchozích -

Mnohí ma obviňujú, že ma výsledok nezaujíma, a majú pravdu.