Tísňová linka

Jsem voják. Kdesi v Iráku.
Služba je těžká, stres mnou zmítá.
Puška je ještě nenabitá,
život mám ale na háku.

Jsem voják. Voják s depresemi.
Co hrůzu zažil, hrůzu čeká,
v noci mě každý pohyb leká,
tak sám, v týhletý divný zemi.

Jsem voják. Ještě jedno zkusím.
Vytáčím číslo telefonem,
hej ty tam v dáli, vem to honem,
pro vlastní strach se sobě hnusim.

„Zde linka – sebevrazi v nouzi.“
Tak přece to tam ňáká zvedla,
ne, jméno své mi neuvedla,
prý ať jí říkám třeba Rouzi.

Vylíčil jsem jí co a jak.
Chvilkama trpce pak zas klidně,
když tu se zeptala mě vlídně:
„Umíte řídit náklaďák?“