Nyní zde prezentuji dvě básně s trochu odlehčeným tématem. Těm, kteří mě zaškatulkovali do příliš lyrické polohy, se předem omlouvám. Život ubíhá skrz prsty a nejde zastavit. A tak forma zůstává, leč obsah se občas mění.

 

Smutek slov

 

Ten výraz hledám, znova a znova.

Vždyť všechno jsou jen slova, slova,

A venku zatím plyne den

A všechno jsou to slova jen

Já spojit bych je chtěl tak rád

Ať hledím na ně tolikrát,

Vše slova jsou, jen slova

A všechna marná jako prošlý den,

Jak v ruce Hamletově lebka Jorikova

Já marně čekám, co přinese sen.

Tady je drahá každá rada

S Becherem se jdu poradit

Z těch slov už na mě smutek padá

A já chci mít už od nich klid.

 

Tulák čas

 

Tulák čas přeletěl jak stěhovaví ptáci

a mrcha artróza se zas a zase vrací,

ploužím se o holích jak mořem starý vrak,

paměť mi neslouží a ztrácím sluch i zrak.

 

Beznaděj s depresí mě každou chvíli sevře,

Alzheimer s Parkinsnem si podávají dveře,

k čemu je zkušenost a také moudrost věku,

když šuplík v ložnici mám zcela plný léků.

 

Telefon, zuby, sluchadla už každou chvíli hledám

a také, bohužel, jen krevní tlak se zvedá.

Až někdo přijde zas mi dlouhá léta přát,

přiznám se, že mívám chuť ho někam nakopat.

 

 

---