Miluji své blízké

Většinou mi telefonáty mého bratra nevadí. Ale jsou i výjimky.

,,Hele, máma by chtěla tu sedačku vrátit," zahájil hovor tónem, který se mi nelíbil.

,,Jak to myslíš? Proč by se měla vracet? Vždyť se jí tak líbila?" Někdy si připadám jako retardovaná.

V pondělí ráno jsme s babičkou spolu posnídaly v nově vybaveném jídelním koutku, pak jsme tam i obědvaly a nic závadného se nedělo, dokonce mi říkala, že se jí to moc líbí.

,,Musel jsem přinést z půdy ten starý stůl," poněkud zvýšil hlas, asi abych to na tu dálku lépe slyšela.

,,A taky je ten sedák moc malý a je to nepohodlné," zřejmě se tam nevešel se svým pupkem.

,,Já to nějak nechápu, jedná se o běžný typ kuchyňského setu a to všemi rozměry," bráním ty hezké kousky nábytku.

,,Je to jak pro malé dětičky,"citoval svou matku. Přesně toto řekla o těch stoličkách, když jsme je vybalili.

Kamarád si pak na jednu sedl a řekl: ,,To by musely být pořádné dětičky, když to unese sto kilo."

,,Ten sedák se musí zvětšit, nebo vyměnit," rozvíjí bratr dál pitomé nápady. ,,Nemáš schovaný ten starý?"

,,Připadám ti jako někdo, kdo si schovává rozpadlou starou lavici?" Debata se mi nelíbí, je zbytečná.

,,No, hlavně až sem pojedeš, budeš se chovat slušně a nic mámě nevyčítat a snaž se to nějak napravit,"

nyní už mluví tak hlasitě, že ho musí být slyšet na druhé straně údolí.

,,Já nemusím nic. A nemusím tam jezdit a ani nic dělat," položila jsem telefon a začala zuřit.

Druhý den jsem oznámila babičce, že nepřijedu a také se jí zeptala, co se jí nelíbí na novém nábytku.

,,Všechno je v pořádku, je to moc hezké," nejistota je slyšet. 

,,Ale Jirka říkal, že se ti nelíbí a mám to vrátit. Stůl je vysoký, lavice malá a co ještě?" vyzvídám potměšile.

,,Toho si nevšímej, já nic takového neříkala," podle tónu hlasu lže.

,,Tak to jsem moc ráda. Přijedu s Tinou a dětmi, asi ve čtvrtek, dobře?" Nyní se ukáže, zda nekecá.

,,Ne, to nemusíte, já pojedu do Prahy někdy v červnu a pak se s nimi uvidím." Před týdnem se ptala, kdy s dětmi přijedeme a najednou je nechce ani vidět?

,,A taky přijede Jiříček, to by nás tu bylo moc," takže je to jasné, starý stůl je dole, nový asi v kotelně a kontrola není vhodná.

,,To nevadí, my stejně přijedeme." To jsem si neodpustila.

Večer dorazila zpráva od bráchy: ,,Ta sedačka je moc hezká, jen by mohla být hlubší."

To máme první vlaštovku, možná stihnou i vyměnit stoly.

Vím, že každý dobrý skutek má být po zásluze potrestán.

Už to nikdy neudělám. To bylo naposledy, co jsem se angažovala.

A měli bychom si pamatovat, že lhát si v rodině je moc ošklivé.

Nevyplatí se to.