Sci fi odpoledne nuzáka za korunu

Je poledne, sedí sám ve svém pokoji, na zadku se mu nudou začly dělat oleženiny. Nevnímal čas, ani to co se kolem něj děje...Mezitím co  tam seděl se změnila tvář světa, nevěděl že udělali atentát na prezidenta, nevěděl že vydláždili cestu před jeho domem, že amerika zaútočila na blízký východ. Časem zapoměl mluvit, dělat přirozené věci, jako jít se napít, nebo vykonat potřebu. Jeho podlaha byla vysetá jeho exkrementy, které byly tak staré že usychaly a tvořily podlahu podobnou těm hlíněným. Naštěstí měl dobře zatěsněné dveře, jelikož by ten puch jistě brzy přilákal sousedy. Üvědomil si smysl bytí, ale stále nevěděl proč to musí být on co tady hnije, co přežívá každý den díky vodě, která mu vytékala s kohoutku...
Čas šel dál, i na něm se podepsal. Jednou se rozhodl, že musí jít, jít dál a proto se vydal ke dveřím, které nenavštívil moc dlouho. Chytl kliku umazanou nánosem stoletého prachu a jemně pootočil směrem dolů. Dveře se otevřely. Uviděl tmu a chlad, který se dotíral dovnitř. . Ten pocit ho pohltil. Byl ohromen, ale věděl že musí jít. Udělal krok dopředu, přešel práh bytu a dopadal, padal do tmy.
Toho rána šla stejnou cestou, cestou kterou znala, vždyť už od mala chodívala těmi rozbořelými baráky připomínajícími měsíční krajinu. Když procházela kolem toho největšího z již už bývalých domů všimla si, že pod jeho sutinami vyčnívá ruka. Vždyt ty ruiny jsou zde přes padesát let pomyslela si, tak jak by se někdo pod tu hromadu dostal? Nachvíli pomyslela i na TY ale věděla že oni by se s takovou haldou nenamáhali, a zabili by ho dřív než by stačil vyslovit slovo. V tom se ruka pohnula a celým lesem zazněl chrapot ničemu co dosud slyšela podobnému. Začla mít strach, ale zvědavost byla silnějsí. Halo! je vám něco? můžete mluvit? ruka se opět pohnula, pohnula se takovou silou že uvolnila balvan který na ní dopadl a zcela jí zakryl. Opět se ozval silný chrapot, ale už méně hlasitý. Slyšeli ho až v kolonii, ale nevěnovali tomu pozornost, byli zvyklí že tu a tam pobíhají po lese nejrůznější jednotky a vraždí se novýma technologiema které by dokázaly člověka rozpůlit vejpůl. Shi byla jako každé ráno ve své kopce a připravovala jídlo na celý den, její manžel Agonus ještě spal, když s hrůzou a křikem přiběhla do kolonie jejich dcera Siva. Obchod již běžel v plném proudu a zasedání poválečné rady právě začínalo...