Branec

Klidnou hladinu loďka čeří.

Stařík se vydal pro večeři,

snad moře poklady své vydá

a v síti skončí ňáká ryba.

Náhle se moře rozestoupí.

Poseidon? Ale ne, vy hloupí,

na báje věří jenom nicka.

Ponorka. Zřejmě americká.

Ten příběh radši vezmu hopem.

Ta chvíli točí periskopem,

a potom (jak to dělá dycky)

odpluje. O, jak idylický.

Po chvíli zas se voda vaří.

Ponorka. „Zdravstvuj komisaři!“

poslušně stařík rukou mává,

když z útrob vynoří se hlava.

Ta patří nějakému branci.

„Nebyli zdes amerikánci?

A kudá pluli, skažítě mi,

pomozte svojí rodné zemi.“

Stařík vzpomene mladá léta,

když na křižníku přes půl světa,

ve službě nesmělo se chrápat:

„Pluli na jiho jiho západ!“

Rusko je velké. Má to háček.

Odveden chytrý i prosťáček,

ne vždy je však čas na výuku.

„Nemachruj! Ukaž! Nemáš ruku?“