odpolední...

no, a to je přeci kouzlo poezie, jitko... každej najde svý. vidíš to, já viděl kocovinu, a můžu vidět taky zamilovanej pár, jak sune svý odpolední zapadající slunce vpřed, aby ještě vydrželo, ale už se mlží, už jim to nepatří... můžu vidět lidstvo, co loví slunce, překopává přirozenost, aby vlastnilo co nejvíc; mžitky maj ze svých výčitek.. a ty vidíš prostou procházku, zatimco další vidí tisíce věcí.

jednoduše vykreslit obraz prostornej pro víc pohledů neni přeci úspěch zčásti, ale (nejspíš) úplně.

Také haiku je ako psychologický test vo forme obrázka, niekedy môže prezradiť viac o čitateľovi ako o autorovi. ;-)

Krásný obrázek!

:))

Já jsem ty mžitky viděla zcela jasně, až se mi zatmělo!:-))

Děkuji všem za zpětnou vazbu. Je vidět, že předat tento procházkový moment se mi podařilo jen zčásti. Nebo tedy ne u všech. Kocovina mě totálně odrovnala:) Ale už se mi to stalo víckrát, že jsem napsala víceméně pozitivně laděný text a někdo za ním viděl depku, div že mě nelitoval. 

Občas se nechám překvapovat nepodstatnostmi. Třeba tím, že na procházce kalužinou vedle mě nejen proběh pes, ale i odraz slunce. A měl fakt grády, že jsem chvíli měla ty zmiňované mžitky. Nevím, jestli tuto představu někdo takto sdílel. Ne vše je asi přenositelné:) 

Pěkný den všem. 

Nervy mu drnčej

dentista klid narušil

trhá zub šestej

já vidim výčitky. odrážej se v kocovinový kaluži jak to násilný slunce.. a ty nejsilnější mžitky z včerejšího večera pořádně dávaj po hubě.. vidim smutek jak řemen.. elegantně schovanej. ale taky boj, odhodlanej, hezkej boj.. elegantně schovanej.

To jsi vymyslela sama?

Ještěže mám tmavé brýle, úplně mne ta představa bodla do očí. :-)))

vidím to....jak.... se odráží slunce v kalužích...jak hmouříš oči při procházce v polích.....*/****************

Ty mžitky si dost dobře umím představit:-)

Forma volnější, emoce nechybí, za mě pěkné.