Láska v Sarajevu

Lidé si často myslí, že lidé ve válce přestájí žít jako lidé, ale opak je pravdou.

Šli jsme spolu  ulicí,

nad hlavou hvězdy zářící,

A duše byly blíž a blíž,

šaty i těla na obtíž.

 

V starém městě ulic, chrámů,

holubi vrkají nám slávu.

A pouliční lampa zhasíná,

to naše krásno prožívá.

 

Druhý den,

mocná ruka přišla

a sebrala nám duše.

 

Já běžel za Tebou,

zas černočernou tmou,

a úsvit nepřišel...

Oh, jak dlouho jsem tě měl?

 

Teď už je ódy samopalu,

znějí tou „prázdnou“ ulicí.

Sám sebe, tebe zklamu,

jsem ruka, jsem ta ruka držící...

 

Ty dávno už jsi pryč

a já o samotě,

tak dali mi prý klíč,

že, že by k tobě?

---