Rodné město

Venku kouřím a pozoruju životy.

Přemýšlím jak se komu vede,

zažíváme peklo nebo nebe?

Teď jde chudák, kterému se život bortí.

Celý život jen živořil a žil sny cizí,

začíná se v sobě ztrácet a pod nohama mu půda mizí.

Ve vzduchu je cítit smog,

papír a tužka je můj psycholog.

Z nebe padají kapky kyselého deště,

chci už jet domů,

 každý druhý sází a věří, že příjde k miliónu.

Lidé tady jakoby ztratili chuť se smát,

občas ji ztrácím i já, nebudu lhát.

Práce je tady špinavá a tvrdá,

všichni mají gen dychtivého zmrda.

Naše industriální ocelové město,

podává mi ruku

je to falešné gesto.