Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Epitaf

18. 05. 2020

647

Autor

Schwalbe

Samoten, nemocen a stár,

když se přiblížil můj kar,

já četl knihu s teorií,

jak jest psáti poesii.

Probíraje staré básně

chtěl tak zjistit, co jsem vlastně

po celá léta psal a psal.

Jako bych si roušku sňal…

V první - gramatický rým…

v druhé - myšlenka jak dým

čtenáři se vytratila.

Třetí? V rytmu díra zbyla.

Čtvrtá na tom lépe není,

již po letmém popatření

zájmena tam přebývají.

V páté autor neobhájí

archaismů používání…

U šesté již nemám stání

číst v té knize ještě dále.

Teorii dal jsem vale;

a než smrtka řekla „Baf!“,

jal se psáti epitaf.

Na hřbitově mezi hroby

náhrobek teď jeden zdobí:

„Snad čtenáři odpustili

nedůslednost, chabý rým.

V jiných krajích sbírám síly.

Nashledanou? Sám nevím..."

8 názorů

Schwalbe

05. 06. 2020

Dát tip

Delfíne, napsal jste to přesně! Básnění je terapie :)

Psaní má léčebné oučinky, je to pouštění žilou nejniternějším emocím! Spoutávat je příliš teoriemi a pravidly, jejichž autoři sami byli zpravidla jen kritici, ochuzení o vlastní výron tvořivé síly, je nemoudré! Ve všem je třeba znát Míru! Nepíšeme jen pro druhé, ale také pro sebe, pro své potěšení, pro ty terapeutické oučinky na naši mysl.

☺〽