Vůně šeříku

Je příliš pozdě.
Zavírám dveře.
Neslyším tvůj hlas.
Neslyším pochyby.
Pouštím na zem svět a nechávám ho popraskat ve švech, 
aby se z něj mohl vyloupnout nový. 

Opouštím známé tváře. 
Opouštím místa vrytá do podvědomí. 
Plíce nabírají vzduch. 
Slzy čistí hlavu od nánosu prachu. 

Kvete šeřík. 
Na čichové receptory útočí jeho vůně. 
Vím, že budu v pořádku. 

Viděl jsem, jak vítr trhá mrak. 
Viděl jsem tě trhat bolest, ve snu , ale musel jsem udělat krok dozadu, 
abych viděl skutečnou tvář člověka, se kterým synchronizuji tlukot srdce. 

Cestou za tebou jsem poztrácel osobnosti. 
Teď cestou zpátky domů je nacházím jako talismany.