Čouwega a Pyramidy

Sousedi

Stojí ve dveřích svých bytů a koulejí sousedskou řeč. Blonďatá holka a středněvěký seladon, oba ze severní Itálie. Chtějí pro své příbuzné doma už klid. A taky slunce chtějí, vždyť už od včerejška prší, a moře by jim taky přišlo vhod. Tak ho aspoň pozve na čočku s okurkou. A on neodmítne, řeknou si ciao a s květinou v poledne zaklepe na její dveře. Pochválí jí višňovou rtěnku a ona jemu proužkový oblek. Usednou ke stolu k talířům s čočkou a okurkou, pokojem půjde lounge music, už nebudou probírat žádná těžká témata, jen chutnat čočku s okurkou a sebe navzájem. Nabídne expreso, do páky utlačí siciliáno a do malých šálků nechá natéct černou vzpruhu s oříškovou pěnou na hladině. Kofein, lounge a černé ramínko podprsenky přivede Giovanniho k dílu: sáhne jí do vlasů, znovu vyzná své okouzlení z višně jejích rtů a projeví přání ochutnat ji. A Ramona svolí. Vezme ho za ruku, zavede do ložnice, položí se do peřin a projeví přání být nahá jako první žena. A bude nahá a budou oba jako první lidé v laskavé chvíli. A bude to krásné. Ona mu ještě stihne říct, že nebere prášky a on ve chvíli, z níž se rodí druzí lidé, obrátí ji čelem k sobě, usedne na její křehký klín a nechá její hebkou ruku dovést lásku k blaženství. A ona ten úkol zastane svědomitě. A jeho podbřiškem projede prudká křeč a veliká rozkoš. Všechna ta čočka, panenský olej, ocet z Korsiky, okurka a kdovícoještě budou v Ramonině křehkém klíně, který už tak horký touhou bude horký k nesnesení. A řeknou si pak už jen ciao, a když se zas potkají na chodbě, zůstanou u vážných témat.

Čouwega a Pyramidy

Jednoho večera indián Čouwega jako obvykle pozřel hrst lysohlávek a ve vidinách byl navštíven dávno mrtvým kouzelníkem svého kmene Anpetu Waštem. Ten mu dal znamení, po němž se Čouwega rozhodl opustit rodnou rezervaci státu Idaho a žít v magickém městě - Praze. Vyřídil nezbytné formality a nejbližším letem přes Londýn dorazil na letiště náčelníka Havla. 

Ubytoval se v podkrovním bytě v Michli a brzy se usadil. U řezníka Žíži kupoval uzeniny, ve večerce v ulici sladké ovoce, brambory a kořalku. Snadno vyžil z reparací, jež mu složenkou na michelskou poštu každý měsíc posílala americká vláda. A tak v létě mohl trávit čas ve Zlatých lázních okukováním plnotučných zadnic bledých žen, v zimě hlavně doma u kořalky.

A pak se v nočním podniku ve Smečkách zakoukal do tanečnice Pyramidy Gogo, nádherné, nohaté bytosti. A konečně pochopil, proč ho tenkrát Anpetu Wašte poslal až na konec světa, právě sem. Pozval ji na barevný koktejl a v neděli na lodičku. Uprostřed Vltavy pod mostem Legií zpíval tklivou píseň svého kmene a ona byla dojatá. Chodili pak ulicemi, vedli se za ruce, líbali v podchodech. Každý večer ji navštěvoval v baru a nikdy nezapomněl na květinu. Napříští víkend ho pozvala domů.

Jedli, pili, kouřili lysohlávky. Když už měla Pyramidy vlivem magických hub rudou pleť, Čouwega si ji pěkně pochlapsku přitáhl za vlasy a začal svlékat. Vytrhla se, k jeho obdivu. Pustila hudbu, romantickou skladbu Crying Game. Vystoupila na postel a tančila, nohama.. rukama.. boky.. A svlékala se. Čouwega slastí špulil úzké indiánské rty a pobrukoval si brzké blaženství. Drobná prsa, v nichž i mléko by zkamenělo, už znal, teď pozoroval s trpělivostí lovce, jak si Pyramidy sahá do drobných kalhotek, prsty přejíždí zubatou krajku, pomalu je stahuje. Byl připraven k útoku. A v tom Pyramidy kalhotky sundala docela, zahodila. A mezi těma dlouhýma, štíhlýma nohama ji visel malý lulín. Pyramidy byla muž, bylo v tom už jisto. Čouwega zvrátil hlavu k olunělému nebi a indiánsky drmolil výčitky k Anpetu Waštemu. Urazila se, jako žena. Odešel, zavřel za sebou dveře do věčnosti, myslel si a proklínal se. Seděla na kraji postele, s rozteklými stíny a lulínem smutně svěšeným k zemi.

Za dva dny jí volal, nevydržel. Potkali se u řeky, jako tehdy. A zas šli městem a i když to bylo pomalé a nesmělé, zas se chytili a propletli prsty, zas se líbali. Protože velká láska je bezpohlavní, jak pravil klasik a jak věděl Anpetu Wašte.