Ponožková

Děkuji annie, za zastavení i za přívětivou reakci. :-)

Haiku nehaiku, tahle ponožková minisbírka se mi opravdu HODNĚ líbí! Skoro nejvíc z toho, co jsem tu zatím od tebe četla. Tip a.

kalip, snake je i teoreticky velmi dobře na tvorbu haiku vybaven, mám za to, že na své autorské stránce se teorii haiku věnoval, já jsem si okopírovala nějaké rady, když jsem se o ně začala zajímat...

Děkuji všem za připomínky i hodnocení. Budu si muset lépe prostudovat teorii. Máte nějaký tip, kde bych něco srozumitelného a použitelného našla? @snake_01 nevyhlíží slunce, ale ponožka. Jak jsem ale pochopila z komentáře, je to v tomto případě jedno. Je zajímavé, že tu ponožka působí jako "atrakce". Já jsem ji tak při psaní nevnímala a nebylo úmyslem, aby to tak vyznělo. :-(Přiznávám, "si" k jehlicím vklouzlo kvůli počtu slabik. Příště SI dám pozor.

Tvoje série mi udělala radost svou hravostí a bezprostředností.

U nás:  děravé ponožky jdou -

            do háje:).

haiku nerozumím, nápad a miniaturky jsou prima*

K dílu už máš vyjádření až až, je fakt, že i děravá ponožka, když hřeje, je k nezaplacení. Zaháčkovat neumím, tak to znám dobře.

Ano, originální a hezká dílka. (mini/senrjú)

Slouží a slouží

ale co takhle vyprat?

měsíc je fakt moc

kalip, originální myšlenka věnovat se v tvorbě ponožkám:-)

veselé čtení... provedení však vnímám jako miniatury, ne haiku... v každé je metafora, postřehy jsou to pěkné, ale chybí jim "přesah", kupříkladu hned první:

dům pěti prstův posteli pruhovanéi pata klimbá

.........

je to žertovný popis nohy, jak si hoví v posteli...na přerod v haiku by se mělo ještě zapracovat...

tyto vtipné mini by se jistě líbily dětem, za dobře rozvedený "ponožkový" nápad posílám tip...

Nápad zabývat se ponožkami je zajímavý. Problém je v tom, že se v textech snažíš nahlížet ponožku jako nějakou atrakci - dělat z obyčejného předmětu neobyčejný. Často se to pojí s metaforickým uvažováním - v prvním textu je to genitivní metafora "dům prstů" a personifikace. Druhý text je čistší, ale opět je tam zosobňování jehlic "cvakají si". Mnohem výrazněji se personifikace projeví opět ve třetím textu, kde "slunce vyhlíží". Jakožto senrjú mi přijde najzajínavější poslední text, protože je do něj vtělená obecně lidská problematika pojmenovaná dvojznačně s odkazem na pravou a levou nohu. Pokud jde ale o haiku, tak jeho kouzlo nepočívá v tom, že vezmu obyčejný předmět a ukážu za použití básnických postupů, co je na něm neobyčejného - svým způsobem je takový postoj hodně individualistický - básník stojí nad předmětem a všem ostatním ukazuje, jak neuvěřitelně je vnímavý a co všechno v tak obyčejné věci vidí. Cílem není se nad ponožku povznést, ale prožít ji zevnitř. Ukázat její užitečnost a obyčejnost co nejobyčejněji...