Saudek 85

Partička 

Třeba byl sv. Jan Křtitel skutečně kulturista, jako na obrázku Jana Saudka. A proč by pak jeho bratranec Ježíš taky nemohl být kulturista. Třeba celá tahle partička apoštolů horovala pro bodybuilding a každý druhý den u Galilejského jezera zvedali těžké šutry a pak se krmili rybami a tvarohem. A chodili brzy spát, poněvadž věděli, že svaly rostou ve spánku, a vonné oleje používali proto, aby se leskli ve slunci, a byli rádi, když kolem zrovna šly ženské. A Magdaléna se ve skutečnosti zbláznila do Ježíšových bicepsů, kterými urážel farizeje, ty chcípáky. A při bitce osudné noci v Getsemanech partička zúročila nazvedané tuny a nejvíc řádil Petr, po jehož vzoru pak o dva tisíce let později boxer Tyson v zápase ukousl ucho Holyfieldovi. A když Ježíše věšeli na kříž, dvakrát jim vahou bicepsů, co tak milovala Magdaléna, zlomil ráhno. Třeba to všechno bylo tak nějak, jen se to nehodilo do kánonu Irenejovi a jeho partičce zakladatelů jediné správné verze, tak o tom nic nevíme...

Saudek 85

Fotografie Jana Saudka nejsou pro každého. Svatokrádežné obrázky pohorší ty, o nichž často ve svých esejích píše Milan Kundera jako o agelastech: lidech, kteří život a smrt a vše na tomto světě berou příliš vážně; neznají nadhled a smích. Hermann Broch, ne náhodou Kunderou tolik obdivovaný autor, o kýčovitém étosu měšťanské epochy napsal: "Jako se měla láska při každé souloži snášet z hvězdných výšin, musí být v uměleckém díle a jeho prostřednictvím vzývána krása." Krásu, jak o ní referují příručky agelastů, v Saudkově díle nalézt nelze. Stejně jako sexualita se v jeho podání nezaklíná romantickým kódem "hvězdných výšin", ale je taková, jací jsme my sami, jak někde podotkl sám autor. Ty fotografie mohou zneklidňovat, pohoršovat, fascinovat. Ale taky mohou přivádět k smíchu, otevírat nám dveře do krajiny komična, v níž se pravda věcí, těl, životů a všeho možného ukazuje nahá; doslova.