Carmen a její muži

Na sevillské taneční scéně platila Carmen Herrera za pojem, nedostižný vzor. Vaše krása není z tohoto světa, jste žena, nebo přelud? líbal jí ruce umělecký ředitel Teatro Lope de Vega a skláněl přitom hlavu tak, že svou pleší osvětloval Carmen jako na jevišti. Pane řediteli, dost, musela se vždy vymanit ze sevření a z kuželu chlípného světla. A Ribeira jen lapal po dechu, neboť dotykem múzy sestupoval až na samé dno svých sil.

Umělecký ředitel byl jen jedním z mnoha Carmeniných ctitelů. Korepetitor Vaska, původem z Petrohradu, jí psal milostné dopisy na ruční papír, o němž tvrdil, že pochází z pozůstalosti posledních Romanovců. Baletní mistr Lucas na ni každý den čekal ve foyer divadla s lučním květem, jejž jí obřadně vkládal do vlasů, a ona se smála a on na ni beze slov hleděl a doufal, že v jeho výrazu a figuře jednou rozpozná boha, který právě stvořil luční vílu. Čembalista Antonio Carmen prosil o pozornost, jinak že se oběsí na struně svého čembala přímo na scéně anebo odejde k dominikánům, což prý vyjde nastejno. Vždy po představení před divadlem stálo žluté porsche, motor temně bručel a stejně temně bručel i lékárník Moisés, když jí nabízel dovézt domů. Starosta Sevilly, ctihodný pan Jiménez, Carmen sliboval vystavět veřejnou sochu, ale že už dávno nežije Praxitelés a nikdo po něm už nemůže vystihnout dokonalost její postavy, omlouval zdržení. A byl tu i cukrář Fabio, který při závěrečném díkůvzdání do její náruče vždy  vkládal záplavu marcipánových květin a hleděl na ni z první řady tak sladce, že se cítila ulepená až na duši. Také místní advokát Felipe byl okouzlen Carmen, byla mu životní kauzou a svou lásku před ní hájil, jako by stál před poslední instancí v Madridu a hájil vlastní život. A když v rámci kulturně-výchovného programu pořadali představení pro chlapecké gymnázium, svítily na Carmen ze tmy sálu hladové, ani ne šestnáctileté oči, svítily na ni jako z nebe stovky nedospělých hvězd, které nemohou nic slibovat.

Tak byla Carmen v nepřetržitém obležení mužů toužících po jediném - alespoň na chvíli zmocnit se jejího srdce; a namísto toho Carmen, aniž by po tom toužila, sama v rukách držela jejich tepající srdce; a bylo jich tolik, že by zaplnily celou scénu Teatro Lope de Vega.