První oběť

"Nechci! Já to nechci" řval Průša, protože mu to s tím virem přerostlo přes hlavu. Kolem krku měl čtyřikrát obtočené špekáčky. Z každé kapsy mu čouhala lahev myslivce. Nad hlavou mával svazkem bankovek.

"Kde je nejbližší kurva?" křičel na celé náměstí, "chci to od A do Z, zepředu, zezadu!"

Poznal mne a zamířil ke mně. Chytil mne za klopy a lomcoval se mnou: "Heleď se, žeru buřty! A piju myslivce! Doktoři mi to zakázali, že jinak zaklepu bačkorama. A víš co teď udělám? Zaplatím si děvku! Jo, zašukám si za peníze. Žena mi to zakázala, že mě jinak zabije. Já ti řeknu, co mě zabije, co nás všechny zabije! Valí se to sem, už je to určitě tady! A víš co je na tom šílený? Že Vaněček, co hraje hokej, povídal v novinách, že musí cvičit střelbu zápěstím! Věřil bys tomu?"

Pak si uvědomil, že naše obličeje jsou těsně u sebe. Odskočil na dva metry a přísně se zeptal: "Kdy sis naposled měřil teplotu?"

A opět ho přemohlo zoufalství. Klekl si na dlažbu a kýval se nahoru dolů. Když byl nahoře, vykřikl "Já!" a dole vykřikl "Nechci!" Tak to opakoval asi sedmnáctkrát. Potom si všiml kostelní věže. Ze zoufalého šílenství přešel do mrazivě věcného tónu: "Musím se vyzpovídat." A hnal se ke kostelu, až za ním špekáčky vlály jako šála.

Počkal jsem. Vrátil se za dvacet minut. Vypadal smířeně. Smířeně se smrtí.

"Moc času už nemáme. A já toho ještě tolik musím stihnout," řekl tiše. Pak se rozplakal. Vzlykal a celý rudý si cpal špekáček do úst. Tohle musí stihnout, nažrat se, opít se, zašoustat si. Tak o tomhle si Průša myslí, že dává životu smysl. Naplnění břícha a vyprázdnění semene, tohle je pravý život.

Průša rval zuby slupku z buřtů a naříkal. A potom vdechl kus té růžové hmoty a začal se dusit. Zkroutil se na chodníku a dávil se. Mlátil jsem ho do zad, pak jsem se snažil ho zvednout, znám ten hmat, kdy se dusící zezadu sevře a prudce zvedne, ale Průša sebou v hrůze tak házel, že to nešlo. Strašná bezmoc. Nakonec ztuhl, bylo po něm.

No nic, tak nějak si to zavinil sám. Jenže druhý den ve všech novinách stálo, že virus je v Česku a má první oběť. A všichni odkazovali na naše město. Pro ně to byla jasná věc. Když lidé touží po strachu, přejí si ho a číhají na něj, zkuste jim dát na vybranou virus nebo buřta, tam je úplně jasné, jak to dopadne...