Láska z čajovny

Krucián udeřil do gongu. Každé ráno tak ze své čajovny oznamoval světu šťastnou novinu, že už staví vodu. Než se osmělili první žíznivci, sám popíjel assám s kostkou sekaninového másla. Od stropních reproduktorů se snášel zlatý výběr: temné mručení tibetských mnichů, Struny podvečerního Vietnamu anebo lounge. Když konečně dorazili první hosté, přiložil do kamen, postavil na ně plechovou konvičku s vodou a upřeně čekal okamžik varu. Konvičku pak zdvihl do výšky, nespouštěje z ní oči několikrát s ní zatočil, byl to malý alchymistický obřad, bez nějž, věřil, by čaj nebyl úplný.

Tak to šlo vždy až k poledni. To se rozrazily dveře čajovny a vešla děsná postava Kobry. Celý černý v černém, jen vlasy bílé, desperát, jehož neměl nikdo rád. Hosté unikali okny, kanálem, komínem, takovou pověst měl ten démon.

"Co si budete přát, pane Kobro?" vykoktal Krucián. A Kobra bez odpovědi vždy zvedl konvičku, několikrát s ní zatočil a vroucí vodu si nalil do krku. Ještě se mu z něj kouřilo, když si poroučel assám se sekaninou.

Usadil se na jeden ze sudů, které sloužily za nonkonformní stoličky, rozložil noviny a v rubrice most wanted četl o sobě. Unikal spravedlnosti už několik let, ale že čajovnu navštěvoval vždy v poledne, kdy policisté čerpali obědovou pauzu v kantýně, dosud zůstával nelapen.

Popíjel pak sám svůj assám s kostkou sekaninového másla a když se dočetl, že zrovna zvýšili odměnu za jeho dopadení, rozchechtal se, až praskaly struny podvečerního Vietnamu.

Jednou zas Kobra rozrazil dveře čajovny, všichni se dekovali, jen dívenka zahloubaná do knihy se zapomněla u svého bílého čaje. Marně na ni Krucián dělal posunky, dívka byla až na samém dně fantazie.

Kobra do sebe nalil konvičku vřící vody a poručil si assám. Došel až k dívce, překvapen její odvahou zůstat, a způsobně se dovolil přisednout. Dívka na něj zamžourala přes brejličky a nabídla sud. Zeptal se, co čte. "Knihu miniatur Movsara," odpověděla a ochotně nabídla vyprávět o povaze fikčního světa tohoto autora. A Kobra poslouchal a napichoval se přitom pohledem na dvě bodlinky pod tričkem dívenky.

Odešli spolu a spolu už zůstali. Pronajali si dvoupokojový byt na kraji města. Salamandra, tak se dívenka jmenovala, dokonce Kobru obrátila hledat pravdu svého života a poradila mu ohlásit se policii. A Kobra pak skutečně odešel na stanici, ale že bylo zrovna poledne, policisté byli v kantýně a neměli čas. A tak se vrátil k Salamandře, která se mezitím vlivem blažené četby odložila do peřin, a obracel ji hledat pravdu slasti. A když se Kobra se Salamandrou brali, pozvali Kruciána vařit čaj a gongem světu oznamovat tu šťastnou novinu, že už se mezi nimi staví na děti.