Dopis Adamovi

Zas na mne hledíš z vrchu.

Máš mne za podlou mrchu.

A objetí tvé falešné, co kosti mi až drtí.

Jak sto hřebíčků do rakve.

Vosková pečeť smrti.

Ty tvoje slizký fráze.

Ty o lásce a tak.

Užívaný za fáze kdy ti stojí pták.

Za tu mou hrdost , divokost, vykopnul jsi mne z ráje.

Lidi o tý tvý submince teď vyprávěj si báje.

Zůstávám schovaná na dně moře.

Kde davy démonů se mi dvořej.

Až zase jednou přepadne tě nespoutanej chtíč,

klidně volej moje jméno, já už budu pryč.

Nikdy už do ráje nevrátím se zpátky

přijď za mnou, naučíš li se číst mezi řádky.