Obušku z pytle ven

Předem mého kulturologického traktátu se omlouvám jinak výbornému herci Ladislavu Peškovi! Protože si, ani za boha, nevzpomenu jak se jeho postava ve filmu jmenuje, nazývám ho v následujících řádcích, trochu neuctivě, ale prostě "Pešek".

Odmyslíme li fakt, že "socialistický realismus" z filmu stříká jako hněv dělnictva vůči zlotřilé buržoazii, pořád ještě zbývá dlouhá řádka nelogismů nebo dokonce úplných nesmyslů. V jásavých a kýčovitých kulisách "pravěku československého barevného filmu" se kupříkladu vyskytuje postavička dobromyslného staříka pána Boha. Tento prošedivělý kmet, s rozkošným chundelatým psíkem po boku, sype z rukávu eskamotérské kousky jako nějaký Houdiny. Osla jako automat na prachy a hadru, která vyrábí potraviny * zvládne, aby si však opravil svůj zanedbaný chrup, na to jeho schopnosti nestačí. Viz. Scéna kdy odmítne Peškem nabízenou tvrdou skývu chleba.

Také Peškova dlouhovlasá imidž nás s bráchou slušně pobavila. "Vypadá s těmi vlasy jak tydýt. Dívej se jak je srandovní, že v té době ještě nevěděli, jak má taková mánička vypadat." kouzelně komentoval Peškův vzhled sourozenec.

Když se snímek přenesl k scéně, kdy je naivní tulák okraden obtloustlým restauratérem. Ten sice neoplývá valnou inteligencí, ovšem na občurání přihlouplého Peška to bohatě stačí. Bratr už to nevydržel a vše komentoval slovy. "Dobře mu tak hlupákovi." Tahle ta scéna mě vždycky pěkně naštve."

Začali jsme rozvíjet teorii, že kdyby dostal Pešek od pána Boha obušek ve stejném okamžiku jako osla a ubrousek, ukradl by mu ho hostinský taky a po odhalení podvodu, by obuch Peška za jeho blbost ještě slušně zkaličil. Byla by to taková hezká "spaghetti" pohádka.

Brácha ještě podobně vypěnil po scéně, kdy Pešek vyrábí sobě a hospodskému večeři a poté se nechá opít vínem obsahujícím uspávací prášek."Proč si ho ten pitomec nevyrobil sám "ubrouskovou metodou?" komentoval chování dobráckého bambuly bratr.

Po návratu domů k dětem, s falešnými kouzelnými proprietami, mě také překvapil popis Peškova domova. Jakože "chudé děti" vypadaly spokojeně, byly baculaté, vyoblíkané sice krojovaně, ale jinak jako od Diora. Všude kolem chalupy se potulovalo obrovské množství bezprizorní drůbeže, jen říznout a na pekáč. Korunu všemu nasadila jeho dcerka, krmíc falešného osla květy muškátu. Takové plýtvání je neslýchané i v dnešní hmotnými přebytky naplněné době.

Tvůrci naštěstí milosrdně zamlčeli Peškův osobní život. Šest bezprizorních dětí hovoří za vše. Pešek toulající se bezcílně světem, byl svou, nejspíše po ambicioznějším muži toužící ženou, opuštěn a stal se z něj v dnešní mluvě takový muž samoživitel.

I po výprasku hostinského obuškem (na dobu vzniku slušná práce našich animátorů) si nenapravitelný Pešek nedal opět pozor a hned uspořádal žranici pro chudou zemědělnou lůzu. "Ještě by ho mohli znova okrást, umlátit cepy a hodit mrtvého do studiové strouhy" komentoval jsem další Peškovu hloupost.

Myslím, že bych už mohl výpočet nectností této pohádky ukončit. I přes sepsané výhrady mám tuto pohádku docela rád, skoro tak jako používání vsuvek ve větách.

*většinou obrovské energetické hodnoty, při jejichž shlédnutí by se nejspíše známá dietoložka Cajthamlová s hrůzou pokřižovala a po jejich požití si lehkoživý poflakující se Pešek, neodvratně vytváří náběh na obezitu možná i cukrovku