Hoře pračlověčice Lilly

Neuměl ulovit mamuta, zato věděl, kde hledat krásně šťavnatá jablka. A tak si jednoho dne troufl oslovit pračlověčici Lilly a pozvat ji na večeři.

Dorazila načas. Oči utopené v kouřových stínech, vlasy rozkutálené loknami a přes prsa a boky celá natěsno v tygří kůži.

Usadil ji k ohni a z kouta vytáhl jablka. Červená, lesklá, jaká ještě nikdy neviděla. Nechal ji vybrat. Hladově se do jablka zakousla, až jí z koutků tekla pěnivá šťáva. Nechala ji stékat po krku až do tygřího dekoltu a pozorovala, co to s ním udělá.

Spolkl ohryzek a přiblížil se. Dala se nazad, ale on ji přetočil napřed, sundal tygří kůže, dali se do sebe. A byli celí upocení a z koutku jí tekla pěnivá šťáva.

Ještě chvíli se dívali do uhasínajícího ohně, usnuli. Ráno ji doprovodil k jeskyni na konci údolí vlevo, kde bydlila, políbili se, slíbili zas se potkat, ale už se nikdy neviděli. Muži se od těch dob příliš nezměnili.