Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMečíky
Autor
nascheanou
Mečíky
nedělní podvečer, slunce zapadá, ovocné stromy v rozkvětu
tlusté brýle, zohýbané prsty, zahradní nůžky
obíhají spolu nacpané záhony
« dám ti tam pár mečíků? »
ptá se ta starší zatímco menší muž s trhanými, uspěchanými pohyby obsakuje auto
(očistit přední sklo, nalít saponát do ostřikovačů)
jsem připravená v sedačce
jsem přípravená hledět celý zbytek týdne
na osychající květy mečíků
na vyšívaném ubruse
___
už si příliš nevzpomínám, jaké to bylo mít je oba u sebe, ani si nevzpomínám, jestli na to vzpomínají oni
snad jen ta neutichající nejistota a pomatení z nesmyslných příkazů,
snění o útěku do teplé náruče bez výčitek odrtžené ve smutku Sudet
z útěku se stal velmi brzy
stále se opakující motiv
má vůbec útěk
konečné a jasné ohraničení?
___
7 názorů
požadovaný záznam nenalezen
09. 07. 2020Z tvých posledních, které tady máš, se mi tohle líbí asi nejvíc. Nejvíc mi tady drhne „konečné a jasné ohraničení“, přijde mi, že se tím opakuje několika slovy totéž. Vlastně i otázka, jestli má útěk ohraničení, mi přijde vcelku zbytečná.
Karpatský knihomoľ
12. 06. 2020Ospravedlňujem sa, že sa nevyjadrujem k samotnej básni, ale zaujali ma dve okrajové veci. Raz je slovo v tvare měčíků a potom mečíků, je to preklep, či prvý raz v dialekte? Mečíky, teda gladioly, mám aj ja v záhrade a kvitnú až v neskorom lete, ovocné stromy v rozkvětu asi teda neznamená že práve kvitnú?
Evženie Brambůrková
11. 06. 2020Ta atmosféra tam je.
Dítěti utkví tolik nepodstatností, pokud se v jeho životě děje něco nezvratitelně podstatného, co si pak nese i přes snahy pragmatického zpracování do svého dospělého života. Sekla si ve mně do živého. I stálost, neměnnost, je leckdy těžce vybojovaná dovednost.
Obrazy - tehdy a dočasné teď - jsi v mých čtenářských očích předložila nadmíru zdařile.
ach, sudety, moje tajná láska... vždycky mě děsily.
první část je (pro mě) zbytečně ukecaná, třeba hned ten první verš je jako úvod k nějaké reportáži. ještě chybí přesnej časovej údaj, 18:32 nebo tak nějak.
vlastně i ta druhá by se dala vyjádřit stručněji, ale sdělení je v tomto případě docela intenzivní, takže formu moc neřeším... i když poslední dvojverší bych oželela; ta "konečnost" útěku je vlastně vyjádřena v sousloví "opakující se motiv".