Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

My dva

14. 06. 2020
8
7
655
Autor
Douger

Nad bolestí světa

nejraději smutním v teple kaváren.

Nenápadně se nad ní zasnívám

když usrkávám černou kávu – za trest neslazenou.

 

Nad bolestí svých blízkých

nejčastěji teskním v restauracích nad degustačním menu.

Zlomy v hlase

skrývám pod doušky vína, co dokonale podtrhují chutě chodů.

a když vína už není

vymlouvám se na klimatizaci

na nezvladatelnou chuť na nikotin

na telefonáty

na toaletu

Pardon”, “Omluvte mě”.

To za vše, co jsem kdy neudělal.

 

V objetí předraženého parfému

připomínám si tvou bolest.

Nevyřčené věty, co nám uvízly v krku 

i ty vyřčené, co nám drží hlavy pod vodou.

Navždy skryté ve společných chvílích ticha, co nám zvyšují tep. 


7 názorů

Libi se mi ta za trest neslazena kava a vubec to dilko. Dekuji. ;) S.F.


Nevyřčené věty, co nám uvízly v krku i ty vyřčené, co nám drží hlavy pod vodou.......-wow..............*/******


Douger
15. 06. 2020
Dát tip

Vlastně i já ve výsledku souhlasím s tím, že poslední řádek je nadbytečný. Tak snad příště vychytám i ten poslední řádek. Díky za komentář.


atkij
15. 06. 2020
Dát tip

Trefně vykreslené "bolesti" současného (v obecné rovině) vztahu. Souhlas s Norskem. 


Douger
15. 06. 2020
Dát tip

Díky za komentář. Potěšil.


Norsko 1
15. 06. 2020
Dát tip atkij

poslední řádek je určitě navíc, jinak úctyhodný příběh


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru