Zvečera

List pomalu obléká si stín; zlatou barvou 

   Zalil se však stromů vrch; noční košile

      Dokonale obepíná ladné křivky lesa a vyzývá

         Večerní vítr k tanci; vždyť tak

Samozřejmé vše zdá se být

   A přitom ke spánku celý svět se ukládá;

      V neviditelném hávu se co nevidět ukryje

         Aby ten noční mohl na svou chvíli zrodit se.

Pane, tajemný pane! Přijď a usedni

   Ty, jenž přetáčíš nám v kalendáři dny

       Neznámý a přeci tolik z nás tě vyčkává

          S nadějí vyhlížíme tě, přesto 

Nežádáš po nás ani jednero díky

   Skromně a nezištně jsi nám pánem;

      Proto prosím, přijmi můj troufalý obdiv, 

         A nech mé dílo postavit se lhostejnosti

Mé srdce toužebně doufá, že oč žádám není příliš

   Vždyť i hmyzu jasná je ma nicotnost;

       Tak alespoň posvěť mi zdejší činy, 

          Zjasni mi tichou stezku štěstím.