Čas

Verše mají svou hutnost, tím jsou sdělné. Možná jako miniatury by působily poetičtěji. Předchozí verše mluví za vše, takže "těch nejhorších" bych možná vynechala nebo nahradila. Zbytečně dopovídají, rozmělňují již to vyslovené mezi řádky.

V životě je jediná jistota a to, že čas každého z nás se jednou definitivně ztratí. Nikdo neví, jestli je nebe a zda je v něm pro něj místo. Čekání na samotu je smutné. Věřím v taková srdcervoucí jitra. Večer cestující stejnými místy může být sotva útěšný.

Text je celkově smutný, melancholický, bohužel zatím málo poetický. Chtělo by to hodně ještě hodně zapracovat na formě. Jinak myšlenka, pakliže jsem ji pochopil, je dobrá.

Smutny, nevím proč básník musí. Kdo kdy měl často úplnou jistotu "v něčem", ten se často divil - řekla bych.