Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seLískooříšková
Autor
qíčala
Až o nos cvrnkne, máš ho mít,
den, co se do knih nepromít.
Dost oříšek i pro Grimmy.
Ples masek – tří. Víš, co s nimi.
Rozlouskneš první – hlava psí,
na vlastní cizí dávat si,
svět kouzel rejů maškarních.
Kdo sáhne duši na čenich?
Čas šilhá v koutcích, hlad by krad,
louskni hned, luskni natřikrát.
Jen dvojí rychlé křupnutí,
co nedočkavou přinutí
dodržet psané? Asi nic.
Nezapomenout na střevíc!
Líp oba dva, tmou ozdob je,
zase ti půjdou po stopě,
jen čerň se na ně vyvalí.
Vyznáš se, už tě hledali.
Čas šilhá v koutcích, hlad by krad,
louskni hned, luskni natřikrát.
Ty znáš svůj osud naklonit,
jen nebýt slaboch, jak oni.
Nezvané jdou teď na bál krys,
skořápky pukly. Medvěd. Rys.
Tři sestry, úsměv na úsměv,
dívčí gang, princi, krev je krev,
pojí jak kámen úhelný.
Cos čekal, holka z kotelny …
16 názorů
Tak posílám...
úvozem
Autor
agáta5
Jednou jsi odkryl popadné jehličí
a ony uviděly cestu
dávnověkou cestu k úkrytu …
jen si tam zdřímnu na chvíli
s lehkou hlavou
a ty mě můžeš hlídat
můj pse
Běžely úvozem. Džbány se jim tiskly k nahým stehnům. Žíznivá hrdla natočená k lesu povzdechla.
Ucítily pach koně. Mezi stromy probleskl vlhký hřbet. Čísi paty se zabodly do slabin. Odfrknutí zastavilo jejich běh.
Přikrčily se.
Vzduchem prolétl šíp.
Zase tu vyhrabávám cestu
pod nehty hlínu
a střepy
prostřílených časů
a střepy
v hlavě
ještě mám žízeň
poloprázdný toulec
a ticho ze slabin
:) baba jaga nebyla osobní :) jen nápad - kdyby o tobě, byla by to Rebelka ... :) Děkuju
Ta od agušky by mě zajímala ... měla tě ráda
Čtu si tady a ty jsi mi k ní věnovala ještě pokračování, byla v něm baba Jaga a já se pamatuju, že jsem se tenkrát podívala do zrcadla, co tím chtěl básník říci... :) Zkusím dohledat. Tu, co mi věnovala Agáta mám vytisknutou na nástěnce v kanceláři. Mám ji ráda.
:)... pyžamáčci - už musejí být docela velcí ... tak hlavně nedžuchni mezi ně:)
Nahledám si, mám tu pruháče a ty mámy, jak se střídaj a pořád jedna dává pozor: čichá vítr... já slova lidí.. :)
:) to už je opravdu opravdu dávno, ani nevím, jaký obrázek mi v profilu visel:) - něco na ní je, jen nevím co, je taková jednoduchá, psala se skoro sama, je to hračka, s kterou si musíš v pravý čas přestat hrát jinak ztratí kouzlo:)) Moc děkuju, že ji pořád čteš - a někomu, kdo ji za mě napsal ... ty dobré nepíšu já, ví bůh kdo:) Dneska jsem dočetla skvělou knížku Město světla ... něco na ní je:)
Ta mi kdysi učarovala. Je to setrvalý stav. Pamatuju si i fotku tvého nicku z té doby. Četla se zatajeným dechem...sedím na posedu, mám tu tři útlé svazky z antikvariátu a brejle... :)
Tomu říkám pohádka.
„Čas šilhá v koutcích, hlad by krad,“
To mi samozřejmě ihned připomnělo ono notoricky známé přísloví, že hlad je nejlepší čórkař.