Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seAnně A.
Autor
Umbratica
Anně A.
V prsou chlad a srdce zkřehlé mrazem
šla jsem přesto lehce jako dítě
Rukavičku levou navlékla jsem
na svou pravou ruku rozpačitě
Anna Achmatovová - Píseň poslední schůzky, 1911
Když ve zmatku si levou rukavičku
na pravou ruku dívka navléká
je před ní ještě cesta daleká
a nad schodištěm vidí hořet svíčku
co blikotavě ozařuje v šeru
cíl jejích kroků v prázdném prostoru
Nic neví ještě o tmě o vzdoru
o zvůli která změní její éru
i její vlastní život k nepoznání...
Jak jiné verše bude časem psát
až po spirále stoupat bude snad
schod za schodem blíž k světlu které zraní
a přesto mračna prachu prozáří...
Žít - přežít - uspět jí se podaří
Medailon
Do našich dnů ta dáma z medailonku
smí nahlédnout když ukážu jí svět
Rez potřísnila pozlacenou sponku
a kadeř vlasů k níž lze přivonět
čpí plesnivinou ve stříbrné rakvi
kde víc než sto let v zapomnění spí
Má kráska ví své ale jestlipak ví
že krása je už nežádoucí spíš
a sentiment se v kumštu neodpouští
a vznešenost teď nenávidí lid ?
Zas víko rakve tiše tedy spouštím
a dopřávám té modré krvi klid
ať nevtělí se třeba do inkoustu
Nač provokovat ? Problémů mám spoustu
22 názorů
Lyryku,
moc děkuji za výběr. Nevím ale, jestli zrovna já jsem moderní. To asi ne. Přirovnání ke Shakespearovije určiitě lichotivé, ale já jsem jen řemeslník a uvědomuji si tu propast mezi mnou a jím, co se obsahu týče. Na druhé straně je ale fakt, že jeho "způsob obsahu" dnes oslovuje spíše jen hrstku vzdělanců, kteří se dokážovou vrátit v čase, nebo být naopak nadčasoví.
Knihomole,
jsem moc ráda, že je tu stále poměrně dost čtenářů, kteří jsou "na klasiku"a budu se snažit pro ně dál psát, co mi budou síly stačit.
Goro,
život Achmatovové byl převážně smutný. To ano. Ale ona aspoň přežila a ke koncii života se přecejen dočkala uznání. Většina jejích generačních souputníků se ničeho takového nedožiila.
Safiáne,
já rozhodně nechci psát tak, jak se dnes píše a psát jen o tom, o čem se dnes obvykle píše. Naopak. Chci psát jen o tom, co zajímá mne a tak, jak chci já. Chci být alternativou k dnešní poezii a jestli se mi to podaří, o tom mohou rozhodnout jen čtenáři.
Starších, nielen ruských autorov si prakticky čítam stále dokola. Ja som naopak rád, že niekto ich dnes vie pripomenúť a práve takto, teda vôbec nie lacno. Je to priznaná inšpirácia a takto tie verše vnímam.
Pěkné sonety. Otázka nestojí tak, zdali někoho zajímají ruské předrevoluční verše, ale spíše na otázce, proč je dnes připomínat v básních.
Díky, Goro.
Ty dva sonetky vznikly zcela nezávisle na sobě a v jiné době. Ten první je starý, přepracovaný a když jsem ho dopsala, uvědomila jsem si, že právě medailon by se k němu podivným způsobem hodil. Dáma z medailnku je ovšem kněžna z devatenáctého století , zatímco kněžnaAnna Andrejevna Gorenková( to jest Anna Achmatovová) se z aristokratické básnířky postupně změnila v oficiiální básnířku Sovětského svazu. To byl velmi pozoruhodný vývoj.
Teskné... k zamyšlení... revírník naťuknul:-)
Kultivované básně, které neomrzí.
Obzvláště Sibiř je z ruky, ale věř, že se tam v jistých dobách podívalo i hodně Čechů. A tím nemyslím jen "Běločechy" - legionáře. O tom mám nachystané básničky na příští měsíc.
Díky, revírníku. Nevím ale, kolik lidí tady na Písmáku zajímá předrevoluční a porevoluční ruská poezie.