Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHavran
Autor
Evosheek
HAVRAN
WALTER SACHER
(PODLE e.A.POE)
Ze zábavy v Tatranu, vracel jsem se po ránu.
Vláčnou hudbu z baru stále slyším znít.
Nečekané překvapení, kdosi chňap´ mi po rameni.
„Stůj! Toť přepadení, nyní budeš hochu bit.
Nečekals´to, hochu milý, ale budeš bit.“
Však já chci v míru žít.
Přepadl mne Franta Musil, chvíli kopal, chvíli dusil.
Měl jsem radši jinou cestou domu jít.
Franta pěkně sečet´mi to. Zmlácený jsem jako žito.
Bylo mi mne hrozně líto, aspoň v kapse boxer mít.
Zdolal bych ho, jenom sílu jako boxer mít.
Umírám, a přec chci žít.
Moje tělo v krvi leží, je mi zima, mrzne sněží.
Brzy budu v hrobě ležet, rozkládat se a hnít.
S rukama už ani nehnu, krvácím a v tváři blednu.
Snad ještě svou hlavu zvednu - ne, je zbytečné se dřít.
Bylo krásné tady žít.
Horník se vrací ze směny, na zemi ležím raněný.
Změřit tep a zkusit dech, krev z tváře sněhem smýt.
Schází se dav pomocný, jsem v bezvědomí, bezmocný.
Smrt obchází, co ponocný, sanitku je slyšet vít.
Lid postává kol těla a sanitku je slyšet vít.
A ta vije: "Žít, žít, žít."
V nemocnici ke mně kráčí, pane bože, to je k pláči.
Havran nešika mne bude léčit, operovat a šít.
Primář Havran paměť ztrácí a při každé operaci
zapomíná, že je v práci. V prstech má jak řezník cit.
Senilní je doktor Havran. Nemá v prstech už ten cit.
Sbohem, já chtěl jsem žít.
Na lavici pláče dítě, křičí nahlas, pěkně sytě.
Matka s dcerou čekají, už to, sakra, musí být.
Z mojí ženy bude vdova, v dlani se pláč těžko schová.
Kráčí chodbou zas a znova, nechává si o mne snít.
Jakpak bude sama žít?
A nastává již finále, v předsálí i na sále.
Velká bitva vrcholí, v přítmí jen cigarety svit.
Doktor Havran bez vší zrady dal mne zase dohromady.
A už spěchá na porady, zdá se, že zas budu fit.
Havran k mojí choti chvátá: „Paní, váš muž bude fit.
Nebojte se, bude žít.“