Baník pi*o

   Tou ránou se okamžitě probudil. Vichřice mu jedním poryvů vybila okno v maringotce a vzniklou dírou vnikl dovnitř studený vítr. Vztekle si něco zamumlal pod vousy a vstal. Pokus zapálit si petrolejku ztroskotal na přítomnosti nově nabytého průvanu. Zkusil otevřít dveře, aby alespoň zvenku mohl donést dřevo a zapálit si oheň v kamnech, ale běsnění živlů za zdmi jeho domova jej ihned po otevření od toho úmyslu odradilo. Vítr mezitím shodil i krabici s vínem a přišel tak i o poslední ze svých radostí.

   "Pitomý život!", vykřikl a začaly se mu, již po jako tolikrát, vracet vzpomínky. Na vesnici odkud pocházel byl mezi vrstevníky suverénně nejlepší fotbalista. Ve věku mladších žáků hrával za starší dorost a jako dorostenec za muže. V šestnácti letech tak šel hrát divizi do okresního města. Po půl roce už mířil do 3. ligy. Po vyučení ho koupil Baník a naráz, ještě coby junior, hrál náhle 1. ligu. Netrvalo dlouho a vybojoval si základní sestavu. Přišly i první nominace do mládežnických reprezentací. V Baníku se stal hvězdou a doma pomalu králem.

   První problém nastal, když si ho, coby reprezentanta do 21 let, koupila Sparta. U nich na ostravsku se totiž Sparta neodpouští a věděl, že do rodné vesnice už se nevrátí. Ale jemu to nevadilo. Prosadil se i do reprezentačního A-týmu a se Spartou hrál základní skupinu Evropské ligy. V ní narazili na Mönchengladbach, proti kterému v obou utkáních zahrál nadstandart a v zimním přestupovém okénku šel do Bundesligy. A to hned tak někam, ale rovnou do Bayernu Mnichov.

   A právě v Mnichově se všechno otočilo proti němu. O základní sestavu musel bojovat, nešla mu němčina. Vlastní laxností si neplatil pojištění. Výplatní páska mu chodila natolik nabouchaná, že nepociťoval potřebu se jakkoliv zajišťovat. A to byla chyba...

   Po třetí sezoně, kterou si odkroutil v červeném dresu Bundesligového hegemona se vracel autem do Čech. Domů nemohl, protože kdysi Sparta, tedy do nově koupeného domu v Jižních Čechách. Den před tím ještě měli týmový večírek. Věděl, že ho čeká cesta a nepil, ale i tak zůstal se spoluhráči dlouho vzhůru. Při cestě tak na jednom jednoduchém úseku usnul za volantem, narazil do protijedoucího auta a sám se obrátil na střechu. byla mu prokázána vina a musel platit trvalé následky. Sám si poškodil nohu natolik, že s fotbalem musel najednou skončit. Ve svém oboru, který vystudoval, nikdy nedělal a tak netrvalo dlouho a spadl do dluhové pasti. Postupně prodal dům, žil v nájmech až nakonec skončil jako bezdomovec v maringotce.

   "Kdybych blbec tehdy šel do toho Německa z Baníku a ne přes Spartu, mohl jsem teď být u nás na vsi. Kdybych blbec si dal tehdy na benzíně dvacet, nemusel jsem bourat. Kdybych blbec..." Najednou, zatímco se litoval, se v maringotce rozzářilo světlo. Stál před ním vysoký, slušně oblečený muž, s pečlivě střiženým vousem. "Mohu Tě vzít do země splněných přání.", nabídl mu. "Tak už mám i halucinace..", odplivl si. Muž se usmál, lusknul a najednou se objevili uprostřed krásné krajiny. Směrovka nad nima ukazovala jasně - k zemi splněných přání. Šel vedle muže a stále si myslel, že halucinuje. Náhle proti nim vyběhl člověk s divokým výrazem ve tváři a hrůzou v očích. "Nevšímej si jeho, ani podobných!", ostře sykl muž. Bylo to poprvé, kdy ztratil svůj mondénní úsměv a poněkud zhrubl. Lidé s šílenými tvářemi, utíkající v protisměru přibývali. jeden z nich, vida našeho bezdomovce s doprovodem, směrem k němu vykřikl. "Obrať se! Rychle se obrať a uteč! Vždyť ani nevíš, co všechno sis za života přál. a tady se plní opravdu všechno." 

   Došlo mu to. Vždyť kolikrát si přál po té své nehodě zemřít, kolikrát přál zranění nebo nemoc Robertu Lewandovskému, s kterým, v Bayernu bojoval o pozici... A další přání, za která se te´d začínal stydět, se mu draly do mysli. To samozřejmě neušlo jeho průvodci, nyní již zcela brunátnému. "Jdeme! Nepřemýšlej o hloupostech!", řekl tvrdě a s autoritou, která budila respekt. Náš bezdomovec ale sebral veškerou svoji důstojnost, zastavil se a řekl rázně: "Ne! Jdu zpět, ať to stojí, co to stojí!"

   Probudil se na podlaze maringotky. Vybitým oknem dovnitř začalo sněžit. Kalhoty si navlhnul a zašpinil o rozlité víno, do kterého spadl. Bouře odcházela, tak otevřel dveře a vyšel do noci. Posbíral dříví na zatopení, zahleděl se do tmy a vší silou zakřičel, beze vší sebelítosti, zahořklosti a vědom si své hodnoty: "Baník pičo!" Do své rodné vesnice se vrátil, stárnoucí rodiče ho vzali k sobě domů a prací pro obec začal zlehka ukrajovat na sociálním dluhu. Spartu mu odpustili a on jim taky.