Blázen

Blázen světem šel.

Divnej pocit měl,

že mu život nevyšel,

tak, jak by chtěl.

Věčná samota a hlad.

Takhle to měl rád.

Neuměl se bát.

Tak zkoušel se rvát.

Vyhejbal se lidem, byly pro něj záhada.

Teď mu radost dělá nemocniční zahrada.

Za to, že odmítal se stádem jít.

Bude teď navěky v blázinci hnít.

Svěrací kazajka srdce svírá.

Už není touha, není víra.

V tom temným hrobě je malá škvíra.

Tou na něj smrtka zírá.

Oči má rudý, jen jí planou.

Otroci nudy zvoněj hranou.

Zvoněj bláznovi umíráček

Záviděj, že vypad z těhlech sraček.