Kde sever zná svůj jih...

Čím větší klanění – tím prudší narovnání

symboly zamění – dřív ctěné dneska haní

Zprvu zní chorály – když mistr světce sochá

potom se provalí, že světec prznil hocha

 S vaničkou vyklopí mírové ratolesti

Hluboké příkopy zmírnit se nepoštěstí

Ještě je prohloubí – a kdosi z toho tyje

vždyť v tomto podhoubí vždy vzkvétá agonie

 Pomníky ze žuly s noblesou jedni vztyčí

druzí rty sešpulí – křičí: Pryč s těmi kýči

Modly jsou v sutinách – najednou v nemilosti

hlavy jim utíná, kdo se té role zhostí

 Stovky knih zapálí – a roztrhají plátna

všude jen kravály – slova jsou málo platná

Hloupost hnůj nakydá – co z trusu asi vzniká?

Nahého Davida připraví o pindíka

 Kdo humor postrádá, získá tvář fanatika

zapadne do stáda

Kdo ještě zanaříká?

Cenzura zajásá, co vše je přeškrtnuté

Múza má na řasách svůj nevýslovný smutek

 Již dávno v Unii přepsali Andersena

ta malost ubíjí – ta malost potvrzená

Císař je nahatý – cenzor mu přidá slipy

má velké pařáty – kým je, se nedovtípí

 Každým dnem přibývá, co na indexu visí

šance je mizivá, že nevylezou krysy

Něco se otřásá – hrom kousek odsud práská

Nůž zaryl do masa – lupiči spadla maska

 Kostlivci ze skříní se přímo tryskem hrnou

Vrahy však neviní – či část jich nepatrnou

Svou zlobu obrátí na ty, kdo otevřeli

Drží je pořád ti

kdo určí dráhu střely

 Sankce jen utuží v zemi již zbědované

Hnus přešel pod kůži – až z očí slza kane

Když země hladoví, pak někdo plány spřádá

Kašle se na vdovy – hodnotou je zde zrada

 Hledám svět bez zášti, kde pohádka je živá

kde bitý nebaští toho, kdo zneužívá

jeho ran krvavých

a neříká mu díky

Kde sever zná svůj jih – a háj své náprstníky…