Miluji zbytečné věci

,,Ahoj, babi, tak jsem tady," povykuji od zaparkovaného auta na babičku, která se blíži zahradou.

,,Chceš s něčím pomoct?" Zeptá se, ale zůstane stát v bezpečné vzdálenosti. Asi se jí nechce, nebo přemýšlí, zda nemám třeba mor.

,,To musíš jít blíž, ale neboj, dám ti něco lehčího," snažím se ji přilákat, abych nemusela jít dvakrát.

Tak jsme radostně dorazili do domu za doprovodu tří koček. Ty jsem opatrně u síně odstrčila. Dál se nesmí.

,,Mám pro tebe svíčkovou z jelena," začínám uskutečňovat strategický plán.

,,A taky jsem upekla švestkový koláč s drobenkou."

Musím pěkně pomalu, nejlépe po jídle. To by mi pak mohlo pár drobností projít. 

Nejprve si vyslechnu novinky za 14 dní. Byla jsem s vnoučaty v Pohádkové vesničce Podlesíčko, a tak jsem změškala návštěvu oční lékařky, ale moc mne to nemrzí. Jiříček si to tam určitě užil.

,,Budu mu muset rozmluvit stavbu té další kůlny. Měla by se raději opravit ta, co se sune z kopce dolů," nadhodila babička zajímavé téma. Ráda si poslechnu, jak bude bratr něco opravovat.

,,Stačilo by, kdybys vzala hever a tu kůlnu nadzvedla a dala pod ten roh dvě tvárnice," pokračuje babička a já jsem usoudila, že jsem se přeslechla.

,,To asi sám neudělá, že?"

,,Ne, to ne, to by ti musel někdo pomoct."

,,Spletla sis osoby, já kůlny neopravuji," snažím se jí usměrnit, ale marně.

,,Ona je to moc dobře udělalaná kůlna, jen ta podezdívka vpředu tam chybí," vytrvale si vede svou.

,,A taky by se jí měla dodělat střecha."  Tím to sice zakončila, ale zřejmě čeká odpověď.

,,Jo, tak ať se udělá." uzavřela jsem kapitolu. Pokračovat budu, až si zdřímne a bude kafíčko.

,,Než nám to trochu vystydne, podíváme se nahoru. S něčím bych potřebovala poradit," jemně jsem postrčila babičku do schodů.

,,Nepřipadá ti, že je tady něco divně cítit?" To už ji posunuji ke skříni.

,,Jako by se cosi udilo na záchodě, co myslíš?" Trošku ji postrčím skoro do skříně. Ta je zaplněná starým, odloženým oblečení, hlavně mým.

Je pravda, že do skříně kdysi babička nacpala dezinfekci na WC. Prý proti molům. Ale už to asi zapomněla.

,,No, je to divné," přiznává babi, která byla vždy pyšná na svůj čuchometr.

,,A to bys chtěla, abych sem přivezla děti?" Vytahuji větší kalibr.

,,To by tady nemohly spinkat! A kam by si daly věci? Možná by si je mohly hodit na zem jako já!!!! Taky tady nemám kvůli těm hadrům žádné místečko!!!!!!!" Tak to už bylo skoro těžké dělostřelectvo.

,,Tak to vyhoď," konečně to řekla nahlas. Konečně jsem se dočkala. Mohu začít třídit nepotřebné a zbytečné věci, které tu oxidovaly desítky let. Nikdo je nehledal a nikdo je nepotřebovat.

,,Děkuji ti, dobře jsi to rozhodla." Vítěz má být velkorysý.

Byly toho čtyři pytle.

Za týden nacpu nadbytečné peřiny do vaku pytlů, přestěhuji za pomoci asistentů nábytek a pak by  konečně mohly přijet i ty děti. A bude zase veselo.

Snad to babička přežije.