Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKaše
Autor
Ozzozorba
Jsem v lese a nad ohýnkem si připravuji večeři. Dřepím a míchám kaši. V plecháči to meditativně bublá, v ohni praská a plameny dovádějí.
Ozve se oheň: „Beze mě by ta kaše nebyla.“ A oblízne kotlík.
„Vždyť vycházíš ze mne.“ Pravilo polínko a puklo, až z něj vylétly jiskry.
„Beze mě by nebylo dřeva na kaši.“ Zasyčela voda.
Do rozhovoru se zamíchalo slunce, vzduch a fazole a začaly se ozývat i vzdálené galaxie, a když jsem jídlo promíchal, všechny hlasy ustaly, krom jediného; kručení v žaludku; a když jsem se pustil do kaše, připadalo mi to jako bych pojídal hvězdy.
8 názorů
v poho :) na každý pád z hvězd jsme stvořeni - to už potvrdila věda a není k tomu třeba mystiky (aby se chápalo).
Meditativní bublání, pojídání hvězd - bezvýznamné plky typu Coelho a Dušek, které drží pohromadě opsaný joke-based story. Sorry, ale nic jinýho v tom nevidím.
To mi připomnělo jeden z notoricky známých vtipů:
Facebook říká - já znám všechny.
Wikipedie říká - já vím všechno.
Google říká - já najdu všechno.
Internet se ozval - beze mne by jste nebyli nic.
A elektřina - no tak se uklidníme, ano?