Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sepohyb v kvaltovém světě
Autor
trojort
„Nalejete mi ještě jednu?“
„Už máte dost.“
Tomu se dá stěží uvěřit, že mi tohle řekli.
A já myslel, že už to nedokážu.
Ještě se tedy pořád dokážu opít?
Já vím, že to není žádné hrdinství, ale když není válka, tak se vezme zavděk kde čím.
Třeba i ježděním na střeše vlakových souprav metra.
Když nás nepronásleduje smrt, tak ji pronásledujeme my.
Při cestě domů jsem se ocitl v ruksaku, který jsem sám nesl.
To jsou ty virtuální světy.
Pořád, aby si člověk na něco zvykal.
„Chápu,“ řekl jsem jukaje přes jeho okraj na pomíjivost.
„Chápu!“
Dosti často použijeme toto slovo, aniž bychom skutečně něco chápali.
Patří to jen k zaklínadlům, jak se vypořádat se světem, když si ho nechceme pustit příliš k tělu.
Na trávníku za domem měli mejdan ježci.
Ukradli pár lahví vína a hodlali si to pořádně užít.
„Ta lidská blbost, že nosíme na bodlinách jablka.“
Převtělení z mnoha pomatených jedinců, kdysi tak hladkých tváří.
Oč více jsou ježčí těla plná bodlin.
Cesta za poznáním nemůže být prostá.
Musí tam bejt aspoň trní.
Měli by ze zajetí pustit Boha.
Pak dny zase krásně zevšední.
9 názorů
ježkovo voči.....chápu...chápu???...........*/**
Mám pochopení pro dny, které krásně zevšední svojí absurditou. Bezva.
Ježci jsou pěkní. Také říkám ,,chápu" tehdy, když už chci mít klid.
miestami príliš sentimentálne ale tá prvá sa mi celkom páči, obzvlášť posledné 3 riadky.
Odstaveček "ježčího mejdla" se opravdu povedl, troji... tvé mozaiky přenášejí virtuální zážitky s úspěchem do reality...