Pomalé vlaky

Ahoj, díky za čtení.  Tebou zmíněné dílo neznám, najdu si :) 

Pěkné, zosobnění v  Jáchyma, ať to je cokoliv, skutečný člověk, život, či prostě jen nostalgie nad prožitým časem, bytí samo...

Velmi mi to rezonuje s Barbarou od Preveta, snad až příliš...

Hezký proslov k umírajícímu. ..

Vopice, no vida, po takový době tě vidět pod svým výtvorem.  Děkuji za návštěvu,  jsem ráda,  že se líbí.  Však se toho za ta léta hodně změnilo.  

Ahoj Viv, po takový době... příjemný tě číst! Báseň je krásná. Vyzrálá a neotřelá.

Konečně poezie s velkým P.

Nádherná !!!

Moc krásná, líbí se mi!

Mnoho pěkných podobenství, rytmus, co hladí, ale neuspává, myšlenky, které se nevnucují, ale jsou vyřčeny. Ač se domnívám, že inspirováno konkrétní událostí, rezonuje to v mysli s vlastním prožitkem a tak já ctím poezii, jako krásný rámeček, jako bohatou paleta barev, jak vlastní sen, který autor čtenáři poskytne a nechá mu ho zdát ve vlastní fantazii :-)

PS Zajímavé, první přečtení mi vytáhlo z paměti vzpomínku na slavnou báseň "Barbara" od Preverta.  

Zaujímavé.

Líbí se mi to :)

Čtu to stále dokola. Vím, že je ta báseň krásná a nevím tak docela, o čem je. Nakonec to snad ani tak nevadí.

Cítím v textu jistý rozpor a nostalgii, snad i romantickou melancholii. Jáchym je patrně někdo, kdo odešel z domova, nejspíše daleko. Možná jel pomalým vlakem, takovým jemuž se zdají sny. Minulost je ztracená. Jáchym si možná něco vyčítá, snad to, že odešel. Všichni ho přece měli rádi, nejvíce snad otec. V tomto bodě to trochu připomíná i biblické podobenství o marnotratném synovi. V budoucnosti je jediným záchytným bodem konec trati, který může symbolizovat smrt. Světelný voj však značí i jistou dávku naděje. 

poetické, vskutku!

Všem velké díky za čtení a milé komentáře.  Má báseň je ráda,  že nemusí ležet na dně šuplíku:)

mám husí kůži...

kurňa Jáchyme, to se ti povedlo :)

Přenádherný text

wow........*/***********

Pomalé sú dobré, je z nich vidno oveľa viac. 

Šaty zmazané či zamazané? 

Krásná báseň T.

nevěř Viviano

že se mi pomalu nezdá to udělení hlasu

nenechám si vytlouct z těla

přesvědčení o správné volbě

;-)

Tvé básně hladí, přitom nikdy nespadnou do polohy kýče. Jak řekla, tuším, Gora, používáš metafory, které jsou neotřelé - a přitom působí tak nějak samozřejmě, jako by jinak ani sdělit nešly...