Relikty IV: Tankista

Tankista

Neuráželo ho, že mezi spolubojovníky neměl respekt. Kdyby neutajoval svou identitu, nepřijali by ho vůbec. Vlastně mu pomáhalo, že musel být tak trochu Richard Sorge. Miloval vzrušení bitev, tu oslepující přítomnost, která ho chránila před bažinou vzpomínek i jinovatkou budoucnosti. Musel se bít, i když neměl po boku sobě rovné.

Pak mu zakázali bojovat. Netušil, proč ho potrestali. Nebyl si vědom žádného přestupku. Odvolali ho z boje na celý týden. Válka ho nabíjela a najednou jako by z něj upouštěli život. Koho by tehdy napadlo, že ho zradila vlastní krev. Naštěstí to byla minulost. Teď už byl opět šťastný, dovolili mu znovu usednout do jeho tanku.

„Probuď se, ty kreténe, vykryj, kurva, to pravý křídlo!“ vyrušil ho z myšlenek klukovský hlas ve sluchátkách.

„Promiň, jdu na to,“ sevřel hlasivky, aby ho neprozradily.

„Do prdele, co je to za debila?“ slyšel, jak se na něho vyptává další dětský hlas z jeho jednotky.

Ty urážky mu nevadily, už si zvykl. Rychle zkontroloval protipancéřák v nábojové komoře, zaměřil německý tank u lesa a vypálil. Hned první ranou zasáhl.

„Dobrý, vole, ale příště nechrápej,“ ozvalo se ze sluchátek.

Uklidnil se a ubral plyn, aby zpomalil svůj obrněnec. Pozorně prohlížel nedaleké trosky vesnice, snažil se, aby nepřehlédl ukrytého nepřítele. Když se mu nečekaně pod pásy zhroutila hořící postava příslušníka Panzerwaffe, pokračoval v jízdě, nepodléhal emocím. Cítil nezbornou euforii, byl opět bojeschopný, Němci ustupovali a on si ve svých sedmdesáti letech nevedl špatně.

Znovu začal myslet na svá vnoučata, bratři, dohromady jim bylo sotva dvacet. Vybavil si, jaký prožil šok, když zjistil, že ho vyloučili z internetové hry World of Tanks kvůli nim. Neuvěřitelné, zradili ho jeho milovaní kluci, kterým tak věřil. Vytáhli z něj heslo a pak stříleli jeho tankem do vlastních řad.

„Dědo, neřeš to tak, byla to jen taková sranda,“ to bylo vše, čím se mu omluvili. Už jim odpustil, ten drsný smysl pro srandu měli zřejmě po něm.

Zahnal vzpomínky, na jeho palubním radaru se rozblikalo světlo. Přiblížil obrýlené oči k displeji počítače a začal zkušeně zaměřovat černobílý kříž na pancíři Tigera.

„Dědo, si dobrej. Kdybys nám koupil vzduchovky, vypálíme ti na pohřbu čestnou salvu,“ zazněl obchodní návrh od vnuků za jeho zády.

***