Earth Boy

Neznámo kdy, neznámo kde, existovala bytost, která se nacházela na planetě s ostatními bytostmi. Ale většina těch bytostí si o sobě ať už vědomě či nevědomě myslela, nebo se považovala za nadřazené a nejchytřejší, a některé i za vyvolené.

 Tou jednou bytostí byl malý chlapec snad obdařený něčím, čemu sám nerozuměl a nejspíše ani nikdy neporozumí. Brzy začal vadit ostatním, protože byl jiný než oni. A jak šel čas a on se vyvíjel a snažil se zapadnout mezi ostatní bytosti, nakonec svým způsobem ztratil sám sebe. Jeho snahy zapadnout mezi ostatní bytosti mu působily velké bolesti, ale on se ty bolesti dlouho snažil potlačit, až mu nakonec došly síly. A i proto si sám vytvořil ve své duši snový svět, do kterého se pokoušel ukrývat před ostatními, aby přežil.

Později se mu tento svět stal i rádcem a promlouval k němu skrze jeho sny a myšlenky. Ale chlapec jim většinou nerozuměl, i když se snažil jim porozumět a nějak je chápat. Cítil ale, že sám jim nejspíše nikdy neporozumí a tak se nenápadně pokoušel hledat odpovědi u ostatních bytostí. Nakonec asi přišel na to, co by mu snad mohlo pomoci nalézt, alespoň jednu odpověď, která jej tížila.  

Čas však kráčel neviditelnými mílovými kroky a ta odpověď, na kterou chtěl znát odpověď se postupně začala stávat pro něj už asi nedosažitelnou a zbytečnou. Ale přesto jej něco k ní stále táhlo, a že bez ní nechce odejít i kdyby to mělo být to poslední, co vykoná.

Vždy když už se zdálo, že má nějaký cíl na dosah, tak ten se mu snad pokaždé ztratil a on tak i ztrácel více ze sebe a ztrácel se v neurčitém asi nekonečném prostoru ničeho. Ale přesto tento prostor mu odkrýval možnosti vidět i některé věci co jsou za těmi věcmi, které ostatní vidí. Ale neuměl se v tom prostoru pohybovat a řádně orientovat.

Zůstal sám uvězněný v prostoru mezi světem, ve kterém žil a prostoru, který byl imaginární a přesto pro něj tak reálný a prázdný jako vesmír.  Ale takový vesmír jako by v něm čas neexistoval a přesto se i tento svět se měnil, i když bylo obtížné to rozpoznat. Zde však docházel k poznáním, které nedokázal vysvětlit v tom světě ve kterém fyzicky žil.

V tom fyzickém světě po nějakém čase začal cítit věci a propojení, které jen stěží chápal, jak fungují a přesto mnoho z nich mu byly neznámo jak jasné a logicky do sebe zapadající. Jedno mu bylo jasné, ten svět umíral a umíral stále rychleji. Rád by jej zachoval živý a dále se vyvíjející. Ne jen pro sebe, ale hlavně pro ostatní. Cítil, jak jemu samotnému čím dál více docházely síly a připisoval to svému stáří a nemocem i když ostatní jej nevnímali jako tak starého ani nemocného. Přesto cítil, jak čas od času kolem něj cosi obchází a sem tam odebere nějakou bytost na věčnost. Několikrát se toho cosi pokoušel zeptat, jestli přišel i jeho čas, ale nikdy nedostal odpověď a pokud ano tak ji neuměl slyšet, zaznamenat nebo pochopit. Vždy jej vnitřně ranilo, pokud si to vzalo bytost, kterou si nějakým svým způsobem oblíbil. Ale takový byl řád a koloběh toho světa.

Jedno si však nikdy plně neuvědomil, nebo nechtěl přijmout, i když občas jej cosi napadalo.  Pociťoval, že je asi s něčím spojen a možná to byla ta planeta, na které žil spolu s ostatními bytostmi a vše s čím byla ona planeta propojená a čeho byla součástí. Rád by se od ní odpoutal a byl plně nezávislý a svobodný, podobně jako ve svém imaginárním světě, kde mohl téměř cokoliv a jedinou hranicí byl on sám.  Ale v tomto vesmíru, ve kterém se fyzicky nacházel to tak nešlo. I když si myslel, že našel mnoho myšlenek z podstaty toho světa, stejně je neuměl nebo nemohl použít. Jako by mu v tom cosi bránilo a nebylo to jen nepochopení ostatních bytostí.  A tak si řekl, že se nejspíše už jen zbláznil, byť některé věci mu přišly tak jasné, ale neuměl a nevěděl jak je prokázat ostatním.

A tak se uzavřel do sebe jako do stěží proniknutelného kamene, do kterého mají šanci vstoupit jen vyvolení ať už sami nebo jím zvolení.  Přesto chřadl stále více a rychleji, stejně jako planeta, na které byl nyní už jako vězněn. A čekal na svůj lék, vysvobození nebo vykoupení.

Nikdo neví, jestli se toho vůbec někdy dočká a jestli se tak vůbec stane nebo se stalo. Ale jedna verze říká, že nakonec skonal a planeta s ním. Jiné verze říkají, že nakonec se objevila bytost, která jej vyléčila nebo vysvobodila.  A jiná legenda praví o jakémsi chlapci, který dostal jméno Earth Boy.