Promarnena sance

Promarněná šance

Mám pocit osamění,

kdepak tě mám,

tvá slova mi v uchu znějí,

co dělat mám?

Jak jsi mi jenom mohl

tak poplést hlavu,

vždyt ses jen zmohl

na postávání v půli prahu!

Kdybys aspoň o mne zájem měl,

na mě se usmál,

vím, že jsi to chtěl,

ale ty ses bál.

Překonej svůj strach,

trochu se zmuž,

přece jen jsi chlap,

tak to zkuz!

* * * * * * * * * * *

Já jsem to zkoušel,

v zrcadle jsem k tobě mluvil,

dokonce jsem k tobě šel,

ale z obavy jsem nepromluvil.

Ta obava z odmítnutí

mi to nedovolila

a mé odhodlání

v snové řece utopila.

* * * * * * * * * * *

Ty dva mladi lide

doplatili na svuj strach,

jejich touhy byly zive,

ale mely rychly spad.

Jedine, co jim zustalo,

byly jejich sny,

jenze to nestacilo

a z nich se stali MY!