Podstata buddhi

Díky moc za pěkný komentář. S tím díváním to mám taky zajímavý. Díky násilnému přeučení z leváka na praváka mám pomíchaný hemisféry, navíc pravé oko mám operované na šedý zákal, mám tam čočku na dálku. Levým okem vidím dobře na blízko. Automaticky se mi to rovná jak potřebuju. Ale taky někdy čtu nesmysly.

Po pravdě řečeno, čekal jsem že tohle zapadne. Nakonec je z toho básnička s hádankou.. Děkuji všem za komentáře a za tipování.

Báseň je prostředek komunikace mezi autorem a čtenářem. Ta komunikace může mít různé podoby. Aby mohla proběhnout je možná potřeba nějaká podobná zkušenost, něčeho těžko popsatelného, co zanechá otisk v duši.

Dík, za komentář.

Vzpomněl jsem si, jak jsme se plazili stepní trávou k napajedlu na Ukrajině. Byl to polostrov Fedotova kosa v Azovském moři. Nakoukl jsem přes terénní vlnu k vodě a na dosah předemnou ležela laň. koukli jsme se z očí do oka, ona se lekla a utekla.

Jasně, že o tom tvá báseň není, jen mi vyvolala tuhle vzpomínku.

Prchla i prchlo :-)      Ten poslední řádek mi nepřijde navíc

veľké a malé ja ... jedno hľadí na seba a druhé do neba

mají pravdu, rádcové ... :) teda asi - ten konec zboří myšlenky zase jen do já :) a to nechceš

To je sice zajímavé, 2x já, ale bez posledního verše by se mini "pročistila" od nadbytečné informace...

Hm, z pohledu poetiky je tam ten poslední řádek asi opravdu navíc. Úmyslně jsem postavil první a poslední slovo do úhlopříčky proti sobě, pro toho koho trochu zajímá buddhismus nejsou ta slova úplně stejná.  Za pozornost stojí i slovo "sebe".

Posledny riadok mi pride navyse

***