Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Nad Šálkem - o fotografii a umění žasnout

27. 07. 2020
9
24
1607
Autor
snake_01

Text tvoří podstatnou část předmluvy k nové knize Šálek dál hřeje dlaně, která vyjde na počátku září tohoto roku v nakladatelství DharmaGaia. Jedná se o dlouho a pečlivě připravovaný sborník haiku, kterrý bych chtěl doporučit Vaší pozornosti, protože se jedná o rozhodně největší haiku-událost za posledních několik let. 

Textově se podílí 20 autorů a na 180 stranách naleznete přibližně 200 textů. Autorem výběru je Katka Soustružníková a já.

Zde ještě odkaz (klikací) na oficiální anotaci knihy na stránkách nakladatelství.

Šálek dál hřeje dlaně

Nad Šálkem

o fotografii a umění žasnout

 

 ...

o formě haiku

O haiku toho bylo za posledních několik let mnoho napsáno a tento nejkratší literární útvar si získal řadu stoupenců i mezi autory. Ale navzdory tomu, jak definuje haiku Kerouac (text, který toho řekne hodně ve třech řádcích), není haiku po formální stránce snadným útvarem a jeho zvládnutí vyžaduje mnoho praxe.

Zde se ale pokusíme vysvětlit haiku co nejjednodušeji a vypůjčíme si k tomu příběh z počátku slavné knihy The Haiku Handbook. Hned v úvodu vypráví W. Higginson o své dceři, která vyhlédla oknem z jejich domu a uviděla měsíc. Obraz ji natolik zaujal, že zůstala chvíli mlčky zírat a pak spěšně zavolala zbytek rodiny, aby s nimi mohla svůj zážitek sdílet. Na základě toho pak Higginson přirovnává haiku k fotografii, kterou chceme ukázat ostatním a podělit se tak s nimi o svou zkušenost a svůj zážitek.

A skutečně, haiku se v mnoha ohledech fotografii podobá. Stejně jako u haiku se i u fotografie na první pohled zdá, že to zvládne každý, čím hlouběji se ale do umění fotografie noříte, tím intenzivněji si uvědomujete formální náročnost snímku. Začněme ale od základu: Fotograf fotí vždy pouze to, co vidí na vlastní oči, fotografie vzniká na místě, a i když pak může být různě upravována – vždy je základem osobní zkušenost  fotografa. Právě  tak  klíčovou  je osobní zkušenost autora haiku. Správně by nemělo žádné haiku vzniknout tzv. od stolu, a také proto se vše odehrává tady a teď, v přítomném čase. „Jdi k borovici, chceš-li poznat borovici a jdi k bambusu, chceš-li poznat bambus.“ Komentuje tento princip Bašó, zakladatel formy.

Dále se haiku fotografii podobá v tom, kolik pravidel je třeba dodržet, aby se snímek a útvar vydařily. Zatímco fotograf sleduje zlatý řez, hlavní a vedlejší objekty, směřování pohybu, kompozici snímku atp., a zároveň si je vědom toho, že se vše musí vtěsnat do malého obdélníkového formátu; autor haiku dávno vnitřně vstřebal mnoho pravidel a jiná zpětně kontroluje a doplňuje, aby byl výsledek co možná nejdokonalejší.

Mezi tato pravidla patří především:

1. Tři verše s předem daným počtem slabik (5-7-5)

2. Sezónní slovo (kigo) – čas, kdy se text odehrává

3. Řez (Kireji) – haiku by nemělo být jedinou větou

4. Stručnost – až na hranici možností větné skladby

5. Jednoduchost – volba přirozených slov a jazyka

6. Plynulost – snadno čitelný text bez inverzí

7. Žádné hodnocení – haiku neříká přímo, jsou-li věci špatné nebo dobré. Hodnocení ponechává na čtenáři.

 

 Nyní si rozebereme jeden příklad podrobněji:

Mámin rukopis –

ta vůně marmelády

po celém domě.

(K.S.)

Formát 5-7-5 je dodržen. Tematicky (kigo) je text jasně zasazen do období zavařování marmelády. Řez (kireji) je na konci prvního verše znázorněn pomlčkou a odděluje vstupní obraz od zbytku textu, který slouží k jeho tematickému rozvinutí a prohloubení. Text je nejstručnější možný. Ačkoli se rozsahem a významem jedná téměř o souvětí, v celém textu chybí jakékoli sloveso a další zásah by mohl znamenat zhroucení významu. Jazyk textu je zcela obyčejný a bez metafor – jakkoli by se nezkušenému čtenáři mohlo zdát, že mámin rukopis z prvního verše je myšlen metaforicky, zkušený čtenář pochopil, že se jedná o skutečný lístek s máminým rukopisem zachycujícím recept na marmeládu. Celý text se čte plynule a přirozeně – a vyjma prvního verše, kde po úvodním obraze dostáváme prostor k nádechu, nás nic nezarazí (ani z hlediska větné skladby, ani co do shluků písmen ve slovech). A nakonec: autorka se v celém textu ani nezmíní o kvalitě marmelády, jen navodí obraz, který se má rozeznít vnitřní zkušeností čtenáře a rezonovat v něm. Takže spíše než o předání vlastní zkušenosti jde zde o připomenutí a prohloubení zkušenosti čtenáře.

 Poslední podobnost s fotografií jsme si ponechali do závěru. Ve chvíli, kdy začnete fotit, změní to zcela váš pohled na svět. Vaše oko se čím dál častěji proměňuje v oko fotografa – a tam, kde jste ještě nedávno netečně procházeli, se zastavujete a spatřujete nečekané kompozice. A čím více se váš vnitřní člověk proměňuje ve člověka-fotografa, tím drobnějších detailů si všímáte a tím častěji si uvědomujete, jak neuvěřitelné věci lze každý den spatřit kolem sebe – v ohybech trávy, náhlém máchnutí ptačích křídel, a vlastně ve všem, co mnozí považují za obyčejné.

Velcí teoretici haiku by na tomto místě mluvili o zen-buddhismu, o splynutí s pozorovaným, případně o překvapivé zenové pointě. My si ale vystačíme bez velkých termínů a řekneme pouze, že haiku svým autorům i čtenářům odhaluje krásu obyčejných věcí a propůjčuje jim něco tak vzácného, jako je dětský pohled na svět, protože nikdo kromě dětí nesvede tak upřímně sledovat okolní svět a při každém pohledu žasnout.

 

 

 

 

 

 


24 názorů

snake_01
15. 12. 2020
Dát tip Můra73

a2: Díky, to je příjemné slyšet, ale nebyla by to tak docela pravda, pořád myslím, že v úvodu zmíněný prof. Líman má větší zásluhu. Stejně tak by se k vychovatelům dal zařadit Roman Szpuk se svou Šedou volavkou... a to by ještě nebylo vše. I tak ale děkuji.


a2a2a
15. 12. 2020
Dát tip Gora, Můra73, atkij

Kniha by se také dobře mohla jmenovat

Šálek dál hřeje dlaně

aneb

jak Katka a Pavel vychovali haikaře


K3
23. 11. 2020
Dát tip

Mám ji v obchodě, bohužel uzamčenou.


Gora
23. 11. 2020
Dát tip Můra73, atkij, Karpatský knihomoľ

Před cca týdnem hovořili o Šálku jako o zajímavé knižní novince na Country rádiu/:-)/ a recitovali ukázku... 

Katko, Pavle - blahopřeji k podařené antologii, a ať přináší čtenářům  mnoho radosti.


snake_01
23. 11. 2020
Dát tip Gora, Karpatský knihomoľ, Můra73, atkij

Pro zpestření zasílám všem odkaz na dnešní vysílání Mozaiku, kde pan Vratislav Färber informoval veřejnost jednak o vydání Šálku, jednak o formě haiku a jeho přenosu do českého jazyka. Najdete v Mozaice od 14:00, začátek zhruba v 14:37 - lélka trvání přibližně 7 minut: https://program.rozhlas.cz/zaznamy/portal#/vltava/


Můra73
21. 11. 2020
Dát tip

I ode mne,  děkuju za pochvalu.

A také za báječnou spolupráci. 


snake_01
20. 11. 2020
Dát tip

Děkuji za pochvalu, vážím si jí.


a2a2a
20. 11. 2020
Dát tip snake_01, Můra73, Gora

Půvabná knížka formátem do ruky počínaje, vkusnými ilustracemi, které tvoří jakousi nevtíravou ozvěnu textů pokračujíc,, přes úvodní slovo, které dobře vysvětluje pojem haiku a senrú a o to víc vtahuje nezasvěceného čtenáře, až po samotné texty. Ty samy o sobě jsou v obrovské většině ucelenými básněmi. Oba editoři knihy mají rozhodující zásluhu i na zdomácnění tohoto žánru na Písmáku. Někdy se zdá, a je to při množství haiku pokusů přirozené, že řada z nich nenaplní očekávání, protože pravidla  vyžadují zkušenost. V knížce to samozřejmě neplatí. Prostě, počtete si. Píšu to s jistou seberezervou, Krásná a záslužná práce Katky Soustružníkové a Pavla Martince. Za znásobené potěšení uznání i ilustrátorce Hance Paulusové.


snake_01
30. 10. 2020
Dát tip

Jitko, díky za odezvu, z knížky měla velkou radost i Hanka Paulusová, což mě těší dvojnásob, protože to znamená, že se tisk ilustrací povedle i podle jejích představ. Líbilo se jí například, že zůstaly zachované tušové nuance...


atkij
30. 10. 2020
Dát tip Můra73

Přicházím se podělit, že mám z této sbírky těžko vyjádřitelnou radost. Už při prvním uchopení z ní jde tak zvláštně uklidňujíci energie. Člověk otáčí stránky a okolní svět přestává existovat, žádný koronavirus a grafy a... jen klidná zastavení a čtenářský prožitek. 

Nádherná záležitost. Děkuji stvořitelům - Katce Soustružníkové, Pavlu Martincovi a ilustrátorce, Haně Paulusové. 


snake_01
30. 07. 2020
Dát tip

h1:  Myslím, že naše výpovědi nejsou v rozporu. Ostatně žádost, aby se haiku vyjadřovalo jednoduchým jayzykem a bylo čisté a srozumitelné, vychází spíše ze zenbuddhistického myšlení než z čehokoli jiného. Nicméně zjednodušit kireji na "rovnítko" by ani v tomto textu nebylo interpretačně vhodné. Rozhodně dělením do veršů a použitím dlouhé pomlčky vzniká pauza. Semanticky pak je jeden z výkladů například ten, že druhý a třetí verš rozvíjejí ten první (rozvíjet ale neznamná vytvářet pouze a jen paralelu). Takže "rovnítko" by za mě bylo interpretačně příliš omezující. Pokud jde o metaforu, opět dodávám, že máš volnější pojetí metafory než je běžné, nicméně to ničemu neškodí. 


snake_01
28. 07. 2020
Dát tip

Hakusho: námitka je namístě, problém ale spočívá ve volném pojetí metafory. 

Metafora podle SSJČ: 1. literární jazykový prostředek - přenesení pojmenování jedné věci na druhou na základě shodnosti některých znaků (tento druh metafory v textu nike nenajdeš). 2. Obrazné vyjádžení pojmu, obrazný význam. (I zde je prokazatelnost metafory v textu spekulativní - obrazné vyjádžení pojmu zde totiž znamená opsání konkrétního pojmu obrazem - k tomu v pravém slova smyslu nedochází). Tvé pojetí vychází ze třetího významu, který SSJČ neuvádí, totiž: 3. jakékoli přenesení významu. Ale i tak - báseň navozuje obraz, nedochází k přenesení významu. A jestliže má být aktivován vnitřní obsah čtenáře, cílí se na jeho zkušenost, ne na schopnost uvažovat metaforicky. A i pokud by v této poslední fázi docházelo k metaforickému propojení zkušenosti čtenáře a textu (někdy tomu tak skutečně je), dochází k tomu implicitně, ne explicitně, tedy ne na jazykové, ale na jiné, například semantické nebo archetypální úrovni textu.

Tento text má naučit čtenáře haiku především to, že pokud je možné číst text haiku metaforicky i nemetaforicky, nemetaforické čtení je pravděpúodobně blíže původnímu autorskému záměru (nebo by mělo být).


K3
28. 07. 2020
Dát tip

Málem mi toto sdělení uniklo. Haiku je pro mě svět v dlani, tak velký ve své maličkosti. Knihu si určitě koupím. Děkuji snake.


Lnice
27. 07. 2020
Dát tip

Blahopřeji a těšim se na ni :)


O teórii haiku v našich krajinách toho veľa nevyšlo, každé slovo v tomto predhovore je užitočné pre všetkých, ktorých tento žáner zaujíma.


jojo...už se stalo...


snake_01
27. 07. 2020
Dát tip

Aleši, na stránkách nakladatelství je možné si knížku předobjednat, pak už to člověk nemusí hlídat...


Gora
27. 07. 2020
Dát tip

Díky za doprovodné slovo, snake...


až bude k vidění, hned si objednávám...


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru